Nový zákon o pohřebnictví
Na jaře 2001 schválil parlament zákon o pohřebnictví.Od roku 2002 se budou muset pohřbívat i lidské plody po potratu.
Hlavním iniciátorem této absurdní myšlenky bylo mezinárodní katolické sdružení Hnutí pro život, v čele s prezidentem české pobočky Radimem Ucháčem, jež usiluje o legislativní zákaz interrupcí. Na Ucháčův popud se do konečné verze zákona o pohřebnictví dostal nenápadný dovětek: "
lidskými pozůstatky, jež se musejí pohřbít, se rozumí mrtvé lidské tělo, jeho části nebo plod po potratu" (!). K tomu nic víc, žádné vysvětlení. Zákon sepsaný Ministerstvem místního rozvoje přijala Poslanecká sněmovna 24.května 2001 velkou většinou. Líbil se i v Senátu (z 81 senátorů hlasovalo pouhých 41, takže 25 schvalujících hlasů bohatě stačilo). Poslední instancí, která mohla do zákonodárného procesu zasáhnout, byl prezident.Ten zákon zanedlouho po odhlasování podepsal.Vláda tak požadavku ortodoxních katolíků a vlastně i KDU-ČSL vyhověla, přestože v naší společnosti neexistuje žádný konsensus o křesanských hodnotách a věci tak citlivé by měly být právem jen těch, kterých se to týká a ne zákonem danou povinností pro všechny.
V současné době stačí vyplnit žádost a donést ji do nemocnice s gynekologicko-porodnickým oddělením. Zde se po vyšetření provede pod narkózou samotný zákrok. Nejčastější formou přerušení těhotenství je miniiterrupce. Ta je prováděna do osmého týdne těhotenství. Po dvanáctém týdnu je plánovaný potrat možný pouze ze zdravotních důvodů. "Potracený materiál" je ukládán do dřevěných kazet a odvezen do krematoria, kde se pálí. Pokud z jakéhokoliv důvodu-nejčastěji po pozdním potratu, nebo předčasném porodu chtěného dítěte-rodiče zažádají o pohřeb, je jim umožněn i dnes.Tyto případy jsou však opravdu výjimečné.V příštím roce se má potracený plod pohřbívat, a to stejnou formou jako lidské pozůstatky. Za jediný rok by takových pohřbů bylo více než 4000. Představit si samotný obřad čehosi, co nemá jméno ani datum narození a v případě přerušení do 8. týdne měří pouhých 2.5 cm, je téměř nemožné. Stejně nemožné je pokusit se vžít do role ženy po interrupci, která má řešit, jakým způsobem bude pochován jí potracený plod. Jestli bude uložen do země ve schránce nebo zpopelněn, jaká bude hrát hudba
Samotný interrupční zákrok je nejen nepříjemným chirurgickým zásahem do organizmu, ale především velkou psychickou zátěží, se kterou se každá žena (rodič) vyrovnává zcela individuálně. Navíc více než třetina samovolných potratů nastane během prvních tří měsíců, kdy žena potratí doma nebo při stresové situaci. Podle zákona by měla potracený materiál odnést a oficiálně pohřbít. Je vidět, že při tvorbě a přijímání zákona, na ženu nemyslel nikdo.
V současné době se začínají někteří zákonodárci od zákona distancovat. Metoda pokus-omyl jim evidentně vyhovuje. Někteří doufají, že pokus bude novelizován, jiní že se stane mrtvým paragrafem. Lidovci zůstávají spokojeni. Např.Tomáš Kvapil se domnívá, že tato novinka nebude mít na ženu žádný dopad. Poslanec Karas (též KDU-ČSL) je také spokojený, ne však úplně. Podle něj by totiž měly být interrupce zakázány jako takové a i žena, která se stala obětí znásilnění by měla porodit. Podle všeho by nemělo být něco takového příliš těžké prosadit. Už dnes platí schizofrenní názor, kdy je legální potrat nazýván vraždou.
Zuzana
