Projev k 8. březnu 2002 - Mezinárodnímu dni žen

Dobré odpoledne,

jménem Feministické skupiny 8. března Vás vítám na dnešním shromáždění, které jsme svolali/y k příležitosti významného dne v historii ženského hnutí - Mezinárodního dne žen. Formou tohoto politického shromáždění chceme poukázat na problematické postavení žen v České republice a také ve světě. Uvědomuje si, že problémy žen nelze oddělovat od sociálních problémů, přesto jsme se rozhodli/y zaměřit především na ženskou otázku. źenám i mužům jsou již od narození společností vnucovány stereotypní role, které jim říkají, co mají a co nemají dělat, aby byly ve společnosti respektováni/y. źena je vykořisťována dvojím způsobem : jako člověk kapitalismem a jako žena patriarchátem. Díky této dokonalé koexistenci nevznikají prohlubující se sociální problémy pouze mezi třídami a rasami, ale také mezi pohlavími.

Myšlenka Mezinárodního dne žen byla a neustále je znehodnocena bolševickým režimem, který tohoto významného dne využíval pro své vlastní účely. My se mu snažíme navrátit jeho původní význam - posilovat solidaritu žen, ale i mužů při řešení sociálních problémů, které jsou způsobovány kapitalismem a patriarchátem. Mezinárodní den žen nelze považovat za bolševický svátek a nelze ho ani nahrazovat Dnem matek,který byl vyhlášen Květinářskou unií Spojených států amerických. Stejně jako bylo MDź zneužito bolševiky, byl tento den zneužit nacistickým režimem v Německu 30. let.

Tradice MDŽ začala poslední únorovou neděli v roce 1908 ve Spojených státech, kdy ženy zorganizovaly první Den žen a demonstrovaly za svá politická a ekonomická práva. źeny - dělnice přestaly přijímat stávající nevyhovující pracovní a sociální podmínky a začaly se organizovat, aby docílily změny. Navštěvovaly schůze mužských odborů, kde byly však jejich požadavky přehlíženy, stejně tak byly přehlíženy jejich demonstrace, které byly často násilně potlačovány. Události vyvrcholily roku 1911 požárem v jedné továrně v centru New Yorku, kde zahynula řada pracujících žen a dětí. Zemřely kvůli nedostatečnému počtu únikových cest. Tato tragická událost způsobila velký rozruch a upozornila na zcela nevyhovující pracovní podmínky a využívání žen a dětí (ale nejen jich) jako levné pracovní síly. Datum 8. března bylo nakonec vybráno na památku ženských nepokojů proti válce a bídě v Petrohradě v roce 1917, které posléze přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara. źeny získaly řadu práv, později však, když se bolševici chopili moci, byla postupně většina těchto práv ženám odebrána.

V tento den chceme také poukázat na aktivity Hnutí pro život, které usiluje o legislativní zákaz interrupcí, odmítá používání antikoncepce, která je podle nich příčinou zvyšujícího se počtu interrupcí a také narůstání rozvodů. Tato jejich tvrzení však zcela ignorují fakta, která říkají, že počet interrupcí se snižuje a spojitost mezi počtem rozvodů a používáním antikoncepce je velmi pochybná. Tato klerofašistická organizace také považuje homosexuální orientaci za deviantní a nemanželské děti za odpad společnosti. Naše skupina vystupuje proti těmto a všem podobným aktivitám. Interrupce považujeme za krajní řešení při rozhodování ženy a také muže o svém reprodukčním životě. Nepropagujeme tuto možnost jako jedinou správnou, nikdo z nás však nechce a ani nemůže soudit ženu a muže, kteří se k tomuto řešení uchýlí. Bojujeme za svobodnou volbu a bojujeme proti všem aktivitám, které se ji snaží omezovat. Legislativní zákaz interrupcí žádný problém neřeší, naopak nové problémy vyvolává: neúměrně roste cena interrupcí, jejich počet se nesnižuje, jsou pouze uskutečňovány mimo oficiální statistiky v ilegálních ordinacích. Řešení spočívá spíše ve vytváření vhodných podmínek pro výchovu dětí a podporu rodin s dětmi, které však vyžadují komplexní společenskou změnu.

Nesdílíme přesvědčení, že nerovné postavení žen lze vyřešit tzv. kapitalismem rovných příležitostí. Více žen ministryň, obchodnic a šéfek neodstraňuje hierarchii, kterou jako anarchofeministky a anarchofeministé zcela odmítáme. Zároveň si uvědomujeme, že v boji za svobodnou společnost nemohou ženy a muži stát odděleně. Nerovnost je nejen mezi třídami, ale také mezi pohlavími. Nerovnosti, které plynou z kapitalismu a patriarchátu je nutno řešit společně, nejen ve veřejném, ale také v soukromém životě. Revoluční změny ve společnosti se nedají oddělovat od revoluce každodenního života.