Dobrý den,

Nejprve bych vás zde chtěla přivítat jménem Feministické skupiny 8.března.

Dnešní den byl v historii mnohokrát zneužit různými režimy, vzpomeňme např. jak byl slaven před rokem 1989. Muži, a už otcové, manželé, partneři či příbuzní přinesli ženám květiny, pogratulovali jim k tomu, že jsou ženy a život šel dál ve svých zaběhaných patriarchálních kolejích. Proč se tedy dnes k tomuto svátku vracíme? Proč nám stojí za to očistit tento den od státní indoktrinace, která se ho pokusila využít pro svou moc stejně jako 1. Máj?

Na počátku jeho historie stojí boj za osvobození žen. Tradice 8. března sahá na počátek dvacátého století, kdy ženy zorganizovaly první Den žen a upozornily tak na špatné pracovní podmínky. Za tři roky po oslavách tohoto dne vypukl v New Yorku požár, při kterém přišlo o život přes 140 žen. Mezinárodní den žen by neměl být chápan pouze jako den, kdy jsou ženy oceňovány za svou práci a litovány pro své těžké životní podmínky. Spíše by měl být chápán jako příležitost mluvit o mužích a ženách jako partnerech společného boje. Nechceme tedy navazovat na bolševickou tradici, ani připomínat si tento den ve jménu liberálního feminismu. Domníváme se, že ženy nejsou vykořisovány pouze patriarchátem, ale i kapitalismem a státem.

źijeme v patriarchální hierarchicky uspořádané společnosti, kde rigidně rozdělené mužské a ženské role vnucují stereotypní vzorce chování. Předpokládá se, že muž bude aktivní složkou společnosti, na rozdíl od toho žena tou pasivní. Doménou mužů je stále veřejná sféra naopak ženám je přiřknuta sféra soukromá. Jedná se tedy o diskriminaci na základě pohlaví. Anatomické rozdíly mezi mužským a ženským tělem jsou vnímány jako přirozený důvod k sociálnímu rozlišování mezi gendery. Na rozdíl od liberálních feministek se však nedomníváme, že by se tato nerovnost dala řešit legislativními úpravami nebo tzv. kapitalismem rovných příležitostí. Kapitalismus totiž z patriarchální nerovnosti profituje a stát prostřednictvím byrokracie a politické represe tuto nerovnost udržuje. A proto by bylo naivní se domnívat, že může být v rámci současného systému eliminována. Nechceme tedy měnit zákony. Naší snahou je, aby si lidé uvědomili příčiny nerovnosti ve společnosti. A aby pak následně byli schopni vytvořit takovou společnost, která bude postavena na nehierarchických principech.

Na základě výše zmíněných skutečností se nepovažujeme pouze za feministky, ale za anarchofeministky. Nejsme totiž určovány pouze pohlavím, ale i příslušností k určité třídě, rase, národnosti, věku a sexuální orientaci. Kombinace těchto faktorů vytváří zvláštní soubor charakteristik, jež z velké části určují životní okolnosti ženy v čase, prostoru a kultuře v níž žije. Ačkoliv jsou ženské životy v některých klíčových oblastech odlišné od mužských, jsou zase v jiných důležitých momentech odlišné od sebe navzájem. Z toho vyplývá, že vykořisování na základě pohlaví působí rozdílně podle hierarchického postavení ve společnosti.

Anarchofeminismus se jako ucelená koncepce objevuje v sedmdesátých letech 20. století. Jedná se o sloučení dvou názorových konceptů, které se vzájemně doplňují. Anarchismus poskytuje feminismu revoluční rozměr, tedy porozumění společenské hierarchii a autoritě. Dává feminismu ekonomickou analýzu, navrhuje organizační principy a revoluční změnu. Feminismus zase rozšiřuje záběr anarchismus o další vykořisovatelské vztahy a dává rovnítko mezi sféru soukromou a veřejnou. Snaží se otevřít dosud často opomíjená témata jako například výchova, rodina a mezilidské vztahy.

Pro anarchofeminismus je důležitá revoluce všedního dne, protože patriarchát může existovat i bez kapitalismu, i když kapitalismus umí patriarchát dobře využít. Proto si myslíme, že je už dnes třeba odbourávat stereotypy, které jsou přiřazovány mužům a ženám. Anarchofeminismus silně akcentuje to, že i muži jsou patriarchátem znevýhodňováni. Proto, i když jsme radikální feministky není náš boj v žádném případě namířen proti mužům, ale proti lidem, ženy nevyjímaje, kteří patriarchát stále udržují a podporují. Samozřejmě odmítáme matriarchát jako alternativu, protože víme samy/i dobře, jaká je nadřazenost jednoho pohlaví nad druhým. Nechceme nic míň než kompletní kreativní destrukci trojité nadvlády patriarchátu, státu a kapitálu.