Tento web již není aktualizován.
Pokud vás zajímají
anarchofeministická témata,
navštivte anarchofeminismus.org

kdo jsme ? (anarcho)feminismus žena a média násilí na ženách ekonomická
globalizace
kultura a
umění
časopisy prohlášení, materiály ... anarchofeministický
archiv
H O M E



Kontaktujte nás !!!
fs8.brezna@centrum.cz
tel.: 732 745 268
Pokud máte zájem o Přímou cestu nebo Sírénu pište na:
fs.distribuce@centrum.cz
Zájemci ze Slovenska, prosím, kontaktujte:

ČSAF Slovensko
Posterestante
850 07    Bratislava 57, csaf_sk@hotmail.com, csaf_vychod@hotamil.com.

>>ODKAZY<<
Anarchistický
černý kříž

>>ENGLISH INFO<<

Anarchistický první máj v Praze

Dopoledne členky a člen Feministické skupiny 8. března položily/i květiny k pamětní desce připomínající májové události roku 1886. Připomněly/i si tak původní tradici oslav prvního máje, který rozhodně není bolševickým svátkem. Zpěvem Internacionály uctily/i památku anarchistů odsouzených a popravených v souvislosti s Heymarketskými protesty, ale i všech, kteří v jiných dobách bojovali/y za svá práva.

Zhruba ve stejnou dobu další členky a člen Feministické skupiny 8. března jezdily/i okolo Střeleckého ostrova s velkým transparentem: "Byl pozdní večer první máj. Stroje stály a pracující vyšli do ulic bojovat za svá práva.

I když akce, kterou pořádala Československá anarchistická federace (ČSAF) a Antifa, se měla původně konat na Střeleckém ostrově, kvůli odstraňování následků povodní byla přesunuta na Kampu. Kromě policistů, kteří téměř všechny příchozí legitimovali, nic nebránilo příjemnému posezení na slunci. Kdo chtěl, mohl si užívat sváteční nálady tohoto dne. Po přečtení projevu organizátorů a pamětní desky vyrazil průvod asi 300 lidí přes Klárov směrem do Dejvic. Za doprovodu bubnů a provolávání hesel (např. Ať žije mezinárodní solidarita!, Mír chýším, válku palácům) dorazil pochod na Vítězné náměstí.

Zde čekal na účastníky a účastnice sound systém, infostánky a infopanely. Na infopanelech se bylo možné dočíst o historii 1. máje, 8. března, o postojích ČSAF k EU a k NATO, o alternativním bydlení, o anarchofeminismu, o ČSAF i o Feministické skupině 8. března. Kdo měl zájem, mohl si poslechnout přednášku indiánského aktivisty.

Fotografie z pokládání květin:

Text pamětní desky:

1.5. 1886 CHICAGO

1.5. 1886 boj za beztřídní společnost ani nezačal, ani neskončil.
Ale i přesto je toto datum důležitým mezníkem v historii bojů za
svobodu. A dnes se stále hlásíme k jeho odkazu.

V roce 1884 se Odborová federace Spojených států a Kanady rozhodla že od 1. 5. 1886 bude pracovní doba zkrácena na 8 hodin denně. Všechny odbory se měly snažit aby se toto předsevzetí splnilo. Za tímto účelem byl vydán manifest. Jako reakce na něj, ze strany státní moci a kapitalistů, přišly represe. Proto byla na 1. 5. 1886 do Chicaga svolána demonstrace a vyhlášena stávka. Stávkovalo kolem 400 000 lidí a do ulic vyšlo zhruba 25 000 demonstrantů. Většina řečníků na demonstraci byli anarchisté. 3. 5. se v ulicích sešlo již 50 000 lidí a stávkovalo se ve všech továrnách kromě Mc Cormikovy. Tam byla stávka potlačena stávkokazi. Proto se na závěr demonstrace vydalo asi 200 lidí k této továrně, aby stávkokaze vyhnali. Cestu jim ale zahradili policisté a do pokojného davu začali střílet. Někteří demonstranti střelbu opětovali, jiní házeli kameny. Na ulici zůstalo ležet šest mrtvých dělníků. Tento incident se stal impulsem pro sepsání "oběžníku pomsty" , kterým se na další den svolávala demonstrace na Haymarket. 4. 5. se tedy na Haymarketu sešli tisíce lidí. Ke konci jich kvůli špatnému počasí a strachu z represe zbylo na náměstí jen 200. Opět zasáhla policie a začala střílet do klidného davu. Najednou čísi ruka vrhla mezi policisty bombu. Na následky výbuchu zemřelo asi šest policistů a šedesát jich bylo zraněno. Jestli to byla akce provokatéra nebo reakce demonstrujících na předešlé útoky se dodnes neví. Obžalováno bylo osm anarchistů kteří na demonstracích řečnili anebo byli autoři "oběžníku pomsty". Většina z obžalovaných se ani demonstrace 4. 5. nezúčastnila nebo odešla ještě před konfliktem. Ale to nebránilo justici aby anarchisty obžalovala, nejprve z vraždy, a poté ze spiknutí. Soudní proces provázela manipulace, lži, podplácení a vyhrožování svědkům. Slova tehdejšího státního zástupce vystihují postatu procesu: "Anarchismus zde stojí před soudem!" Bombový útok, ať už zaviněný kýmkoliv, byl pouhou záminkou jak potlačit zcela legitimní boj nejen za lepší pracovní podmínky. Jeden z obžalovaných anarchistů v rámci své dlouhé obhajovací řeči pronesl: "Moje obhajoba je vaší obžalobou!" Ten samý těsně před popravou zvolal: "Přijde doba, kdy naše mlčení v hrobě bude mocnější než vaše řeči!" Tato věta je také vytesána na pomníku v Chicagu, který je připomínkou těchto události. 7. 11. 1887 byli čtyři z osmi obžalovaných anarchistů popraveni. Jejich pohřbu ze zúčastnili desítky tisíc lidí.

Obžalováni: Augustin Speis, Michal Schwab, Oskar Neebe,
Ludvík Ling, Jiří Engel, Albert R. Parsons, Samuel Fielden,
Adolf Fischer.
Popraveni: Augustin Speis, Albert R. Parsons,
Adolf Fischer a Jiří Engel

Boj pokračuje

Hurá pro anarchii !!!