A zhyne starý, podlý svět
Pod tímto názvem uspořádalo město Vysoké Mýto ve spolupráci s Francouzským institutem v Praze a Českým centrem v Paříži v době od 8.6. do 9.9. 2001 výstavu s podtitulem Svět před sto lety očima francouzských a českých výtvarníků v Paříži. Výstava se konala ke stému výročí založení časopisu L'Assiette au Beurre. A právě proto se spíše než na samotnou výstavu zaměřím na onen časopis.
Tento francouzský ilustrovaný týdeník vycházel v letech 1901 až 1912 a za tuto dobu vyšlo téměř 600 běžných čísel a několik desítek různých dalších publikací od výročních almanachů přes kalendáře až po pohledy a plakáty.
Časopis se zdál být neobvyklým už na první pohled. Čtenáře matl hned samotný název. V přesném překladu totiž znamená talíř s máslem, v hovorové francouzštině však cosi jako politické koryto. Již názvem tedy bylo naznačeno, na čí straně bude stát. L'Assiette au Beurre si kladl za cíl kritizovat zneužívání moci, sociální nespravedlnost, korupci a v duchu předešlé vlny satiriských časopisů stále ještě kritizoval monarchistické zřízení, nicméně ze svých vlastních pozic už mohl kritizovat i republiku. Odklon reality od ideálů byl natolik patrný, že si zasloužil větší pozornost. Dalším terčem kritiky se stala církev, armáda a policie, zkorumpovaná justice, kolonialismus i imperialismus. Kdybychom časopis označili za levicový, mohlo by se zdát, že levicovost jen nahrávala tehdejší francouzské vládě, tak tomu ale skutečně nebylo. Ačkoli s určitou částí kritiky vláda souhlasit mohla, útok na pilíře vlastní moci nesnesla. Mnoho kreseb bylo podrobováno bezkompromisní cenzuře.
Další velkou novinkou pro satirický časopis byla skutečnost, že kromě názvů jednotlivých kreseb, případně komentářů, neobsahoval žádný jiný text. Vedle hodnoty politické měl tedy i obrovskou hodnotu uměleckou a mohl se snáze vyvarovat nařčení z politické propagandy. Neoslovoval totiž slovem, nýbrž obrazem. L'Assiette au Beurre se v mnohém nechal inspirovat humoristickým časopisem Rire, oproti němu však netěžil z většinových nacionálních a xenofobních nálad, nýbrž stavěl na mezinárodní a sociální solidaritě.
Po několika počátečních číslech (už v prvním byl zastoupen F. Kupka) získal časopis ustálený koncept. Pro každé číslo jedno téma svěřené jednomu autorovi. Během působnosti L'Assiette au Beurre na něm spolupracovalo kolem dvou set umělců, mnozí (zhruba třetina) byli cizinci. A možná právě proto si tento satirický časopis vydobyl tak významnou pozici mezi ostatními. Byl vlastně unikátem, a to nejen všestraností pohledů, ale i množstvím kreseb orientovaných na zahraniční politiku. Oproti například Simplicissimu, který byl utvářen stálým týmem spolupracovníků, tak získal velmi kritický pohled přímo od zůčastněných. A byl to pohled skutečně nelítostný. Mezi přispěvatele patřilo i sedm Čechů, možná tedy i proto byla výstava uspořádána v České republice.
Markéta
