Germaine Greer: EUNUĽKA
Eunuška - dílo, které poprvé ve Spojených státech vyšlo v roce 1970. U nás tato kniha vyšla v překladu Pavly Jonsson v roce 2001. Je kritikou tehdejší (a vlastně i dnešní) patriarchální a konzumní společnosti, která je podle Greer hlavní architektkou útlaku muž ů i ž en. Zároveň je kritikou určitých proudů feministického hnutí, které se podílí na udrž ení statutu quo. Germaine Greer vystupuje především proti těm ž enám, které usilují o "rovnost" ž en a muž ů. Říká, ž e nesvobodné nejsou pouze ž eny utlačované koncepty feminity, ale nesvobodní jsou i muž i, kteří jsou omezováni maskulinitou.
Autorka klade velký důraz na rozdílnost první a druhé vlny feminismu. Zatímco sufraž etky pož adovaly vstup do stávajícího politického systému a jeho reformy, feministky druhé vlny usilují o revoluci. G. Greer poukazuje na to, ž e reformní strategii použ ívá řada organizací i v současnosti. Jednou z nich je Národní organizace ž en (NOW) Betty Friedan, která má své zástupce ve všech výborech amerického Kongresu, které se zabývají ž enskou agendou. Na počátku 70. let měla tato organizace 300 tisíc členek. B. Friedan zastupuje americkou smetánku střední třídy, pro kterou ž ádá rovné přílež itosti v rámci statutu quo. Svými aktivitami usiluje pouze o malé reformy, které však mohou mít spíše negativní vliv. Usiluje o zrušení diskriminace v pracovních inzerátech, ale neútočí na samotné kořeny diskriminace. Protestuje proti Colgate-Palmolive, ale neútočí na samou podstatu kosmetického průmyslu.
G. Greer kritizuje také socialistky pracující na principech marxismu a leninismu. Největším omylem představitelek tohoto směru je, ž e mají pocit, ž e stojí v čele mas ž enského proletariátu, přebírají muž ské formy organizování a nezajímají se o skutečné dopady své ideologie.
Kniha je ovlivněna dobou svého vzniku, počátkem druhé vlny feminismu, kdy byli v praxi uplatňovány základní principy anarchofeminismu. Autorka kritizuje vystupování některých - především liberálních - organizací, které coby v médiích nejpublikovanější, působí jako vůdčí osobnosti celého (jednotného) feministického hnutí. To je však je ve své podstatě nehierarchické a názorově nejednotné. Současně je dílo ovlivněno krédem sexuální revoluce 60. a 70. let - sexuální osvobození bylo považ ováno za významný nástroj politické změny. Sama G. Greer viděla osvobození ž enského libida jako zásadní podmínku ž enského osvobození. Zároveň si je však autorka vědoma ekonomických skutečností, které formují ž ivoty řady ž en, ale nejen jich.
ź eny a práce
ź enská práce je většinou chápána jako pomocná a jako mnohem méně "důlež itá" než práce muž ů. ź ena jako pracovní síla je použ itelná na výpomoc, povolná, ale málo spolehlivá. Počítá se s tím, ž e jejím prioritním zájmem je rodina. ź ena musí manž elovi ulehčovat jeho osud a upevňovat jeho sebedůvěru ž ivitele rodiny. Tato nerovnost podle autorky nemůž e být odstraněna nějakou zákonnou úpravou. Je totiž těž ké si představit, ž e zákony tvoří kvalifikované ž eny s konstruktivním zájmem o práci. Různé legislativní pokusy za stejný plat za práci stejné hodnoty končí většinou pouze snahou o jejich prosazení či prosazování postupné. ź eny budou nuceny poskytovat levnou práci nebo dokonce práci zdarma, dokud se nezmění pojetí práce a hry a odměny za práci. Greer se však neomezuje pouze na problematiku nestejných platů, ale také na neschopnost ž en organizovat se do odborů nebo aktivně v odborech vystupovat.
Greer se také zaměřuje na skupinu ž en v domácnosti. Ty za svou práci nedostávají ž ádný plat, i když jsou "chráněny" různými legislativními úpravami. Jednou z nich je např. právo ponechat si polovinu částky vyměřené na domácnost. Tyto legislativní úpravy jsou však výhodné pouze pro bohaté. ź eny v domácnosti jsou ekonomickými obětmi celého systému, protož e tlumí disproporce mezi ž ivotními náklady a skutečnými výdělky.
Dalším šokujícím jevem v oblasti ž enské zaměstnanosti jsou tzv. dělnice v domácnosti (v současnosti je tento trend znám pod názvem neformální sektor a je uplatňován především ve Třetím světě). ź eny pracují za směšný plat a své zaměstnavatele nestojí ž ádné pracovní náklady, nemají nárok na platby za přesčasy ani na odškodné a nezastupují je ž ádné odbory.
LÁSKA
Ideál
Naše společnost uměle vytváří "ideální" femininní ž eny tak, aby se od muž ů lišily a představovaly pro ně objekt zájmu. Tak vedle sebe stojí dvě antagonistické bytosti. Polarita muž - ž ena vytváří pokřivené pojetí lásky. Muž se raději schází se svými přáteli, se kterými má společné zájmy. Tuto formu vztahu však není zvykem nazývat láskou. Naopak ž ena své city soustředí výhradně na svého partnera a není schopna konfrontace s vlastním pohlavím. Je vedena touhou po bezpečí, které pož aduje od svého muž ského protějšku, protož e svůj vlastní druh považ uje za slabé bytosti. G. Greer k tomu říká, ž e ž eny nejsou schopny lásky, protož e neumí milovat samy sebe. ź ena, která se nechce ve svých potřebách a touhách podřizovat, se často setkává s tím, ž e se její vztahy rozpadají. Její protějšek, který ji tak věrně a skutečně miluje, je pak podrobován lítosti i ze strany jejích vlastních přátel. Aby byly ž eny schopny skutečné lásky, musí se odprostit od rolí, které jsou jim vnucovány společností.
Altruismus, egotismus a posedlost
Jako láska jsou často prezentovány její deformované podoby: altruismus, egotismus a posedlost, které jsou maskovány mýty "romantiky" nebo jako "objekt muž ského zájmu".
Ideál altruismu je pouhou chimérou. Sebeobětování matek je pouhá iluze. Matky a manž elky (většinou tuto strategii totiž využ ívají ž eny) se neobětují bez očekávání nějaké odměny, ale jde o jakýsi obchod. Za své "sebeobětování" očekávají a vyž adují bezpečí.
Přehnaný egotismus je stavem, kdy milujeme pouze jednoho člověka a ostatní bliž ní jsou nám lhostejní. ź árlivost muž e na ž enu je jasně egotická a výrazně se liší od ž árlivosti ž eny. Muž pojímá svou ž enu jako svůj majetek. Naopak ž eny jsou schopny nevěru tolerovat, touž í po bezpečí a mají hrůzu z toho, ž e zůstanou samy. Naopak muž nikdy nepočítá s tím, ž e ho ž ena opustí - do té doby než od něho skutečně odejde. ź ena ví, ž e si ji muž váž í jako věci a to věci stereotypní, a proto má strach, ž e její muž začne touž it po jiné ž eně. Aby ž ena tomuto zabránila snaž í se u svého muž e vytvořit závislost na určité sexuální praktice. Jeho nutkavá potřeba potom znamená bezpečí - bezpečí, ž e zůstane. ź eny si pak svoje počínání ospravedlňují jako jistou formu altruismu, ale ve skutečnosti jde o skrytý egotismus.
Pokud se člověk zamiluje, ostatní druhy lásky často vyvolávají ž árlivost. Odtud pochází i nenávist k tchýni. To je důkazem toho, ž e domácnost skládající se z jednoho páru odštěpuje od širší sociální tkáně. Dalším aspektem egotismu je touha muž ů i ž en "hrdě se pyšnit" svými partnery. Většina muž ů touž í po ž enách, se kterými by mohli udělat dojem na své kamarády. ź en se to tolik netýká, ty jsou totiž schopny vzdát se svých známých a přijmout přátele svého partnera. Tento postup přejímají pouze ž eny tvořící součást skupiny, která některé muž e zavrhne jako nevhodné. ź ena tak výběrem partnera dokazuje svou vlastní hodnotu.
Člověk se také často stává láskou posedlý. Je přesvědčen o tom, ž e vyvolený objekt je tím jediným nebo správným. Vytváří si o něm tak vysoké mínění, kterému nemůž e ž ádný skutečně existující člověk vyhovět. Pokud je tento stav opětován, příznaky vymizí, přesunou se na jiný objekt nebo můž ou nabít ještě vyšší intenzity. Posedlost však nemá se skutečnou láskou, co dělat.
Romantika
Romantika je jedním z největších mýtu, které zastírají skutečnou podobu lásky. Ve světě romantiky nepřicházejí polibky dříve než láska. První polibek od toho Vyvoleného signalizuje extázi, spojení srdcí a okamž itou svatbu, jinak je polibek lž ivý. Tento mýtus nabízí bezpočet ž enských a dívčích časopisů a titulů červené knihovny. Na jejich stránkách je dívkám sdělováno, jak má vypadat skutečná láska a jaké jsou vlastnosti, kterými by měl disponovat muž , který jich je skutečně hodný. Prostřednictvím těchto příběhů je ž enám sdělováno, ž e rozdíl mezi "opravdovou" a "falešnou" láskou je ten, ž e ta opravdová vede k manž elství.
Hrdinkou romantických příběhů je většinou bezmocná dívka. Tu dokáž e ochránit jedině kladný hrdina, její budoucí manž el. ź eny se snaž í předat zodpovědnost, jež by měly mít samy za sebe, někomu, kdo by ji dokázal spravovat v jejich nejlepším zájmu. Takoví muž i, ale ve skutečnosti neexistují. Romantický příběh je neskutečný. I přesto však dokáž e realitu nálež itě zkreslit. ź eny pak považ ují rituály, které jsou v těchto příbězích vykreslovány, za nezbytné i ve svých reálných manž elstvích. Muž i však často nemají o romantických představách svých manž elek ani ponětí. ź ena pak začne dřív nebo později na své námluvy pohlíž et jako na podvod a vinu začne svalovat na manž ela. Pokud mají být ž eny schopny se osvobodit a objevit skutečnou lásku, budou se muset odprostit od klamavých romantických klišé, která jsou jim vnucována.
Objekt muž ského zájmu
Malé děti čtou unisexové dobrodruž né příběhy. Příběhy pro ty starší jsou již segregovány na hrdinské činy výhradně chlapců nebo dívek. Později začnou dívky povětšinou hltat romantické příběhy a dospívající chlapec si rozšíří dobrodruž ná čtení tak, ž e do nich zahrne ž eny jako předmět dobývání. Literatura pro chlapce nabízí dva základní modely ž en: model Velká Čubka a model Jedová Panna.
Velká Čubka je krásná (široká ramena, velká ňadra, útlé boky a dlouhé nohy), ambiciózní, lačná, chytrá a zrádná. Jedová Panna je ztělesněním čistoty. Jejich společným osudem je smrt. Vrcholným důkazem muž ského romantismu totiž je, ž e muž i zabíjejí to, co milují. Hrdina se nesmí ož enit. Sexuální hrdinství spočívá v dobývání, nikoli ve spoluž ití a ve vzájemné toleranci. Dalším znakem muž ského hrdinství je, ž e toto hrdinství musí být uznáno dalšími muž i. ź ena po jeho boku musí být taková, aby posílila jeho prestiž . Musí se mu buď vyrovnat, anebo přizpůsobit. Romantické představy mají vliv jak na ž eny, tak na muž e. ź eny se stávají frigidními, pokud se neplní jejich romantické představy, a muž i selhávají pro nedostatek vzrušení.
Měšácký mýtus lásky a manž elství
I když se nám zdá, ž e současný model manž elství tu je od pradávna, není to pravdou. Dnes si již nedovedeme představit manž elství bez lásky. Láska korunovaná svatbou je však poměrně mladý koncept.
Ve feudální době byla romantická láska pojímána jako protispolečenská a cizolož ná. Ľlechtična vystupovala v roli manž elky, pouze pokud se její manž el nacházel doma, jinak vládla komunitě muž ů. Často docházelo k tomu, ž e pánova manž elka cítila blízkost ke svému vazalovi a manž el pro ni byl zcela odcizenou bytostí. Rozvod nebyl mož ný a cizolož ství se trestalo smrtí. Láska byla v dobových příbězích líčena jako kletba, smrt, mor a sex, mimo stav manž elský stál mimo zákon. Zhroucení feudálního systému znamenalo korozi hierarchického dogmatického nábož enství. Středověký katolicismus byl založ en na postavení celibátního kněze jako poslušného syna církve. Sexuální abstinence byla vítána také v manž elství, které stálo níž než slib celibátu a druhému manž elství se nemohlo dostat pož ehnání. S rozvojem reformace se začaly šířit hodnoty niž ší třídy. Dobové manž elské příručky doporučovaly, aby partnerka byla zdravá, silná, plodná a uměla se postarat o domácnost. Partneři si museli odpovídat věkově a společensky a museli splňovat podmínky zákona o příbuzenských vztazích. V 16. století se začal tento obraz měnit. Vzrůstající mobilita zvyšovala pravděpodobnost sňatku mimo hranice známé komunity. Muž se ž enil až po smrti svých rodičů, kdy se stal pánem vlastního majetku. V 17. století byl v Anglii zaveden nový model: pozdnímu sňatku předcházely zásnuby, po nichž následovalo spoluž ití. Církev ztrácela kontrolu nad řadou farností a zvyšovaly se počty nesezdaných souž ití. Nábož enští reformátoři začali prosazovat novou ideologii manž elství jako veřejného a svatého svazku. Manž elství začalo být velebeno jako ten nejvyšší stav a jako podmínka občanského statutu a zralosti. Růst vzdělanosti a vynález knihtisku daly této teorii nový rozsah a literární příklad. Na konci 16. století už byly láska a manž elství zavedeným literárním tématem. Pro města už byla typická nukleární rodina a tento trend následoval i venkov. Prozatím šlo však pouze o vývojovou fázi. Na venkově, kde se manž elka aktivně účastnila práce, nemohla být členem rodiny, který si už ívá volného času, a nebyla primárně vybírána pro své půvaby a ani nebyla zvyklá jimi manipulovat pro své vlastní účely. V atmosféře města, kde vládla větší soutěž ivost, však dámy zvyšovaly svoje šance na uskutečnění sňatku prostřednictvím svého vzhledu. Manž elka byla vybírána jako výkladní skříň manž elova bohatství a sexuální objekt. Ve společnosti se pomalu začal ujímat pojem opravdová láska. Mýtus manž elství pak pomáhal šířit milostný román. I když realita mýtu neodpovídá, odchylky jsou vysvětlovány pomocí různých polehčujících okolností (vláda, vysoké daně, nemoc
), ale příčina nespokojenosti není nikdy hledána v mýtu samotném. Součástí tohoto mýtu je i bílá svatba, která slouž í jako ukazatel společenského postavení páru. Všem by však mělo být jasné, ž e tento mýtus není pravdivý, nikdy nebyl a nikdy nebude.
Rodina
Stejně tak je tomu i s rodinou, kde otec je vládcem a matka pečovatelkou. Tento typ rodiny nám připadá jako logická přírodní zákonitost, ale není tomu tak. Moderní křesanství rozvinulo paradigma nukleární rodiny na základě mýtu patriarchální rodiny ze Starého zákona. Struktura státu měla odráž et přírodní princip - král/prezident představuje dobrého a spravedlivého otce velké rodiny. Jedinou hlavu uznávala také církev - samotného Boha. Muž zosobňoval duši a mozek, ž ena tělo a srdce. Otec odpovídal za své potomky, on vlastnil majetek, který pak předával svému prvorozenému. Fungovala hierarchie od stařešinů k nejstarším otrokům. A přesto osud patrilineární rodiny závisel na ž enách, které dobrovolně předávali otcovská práva muž ům. Jakmile začalo jít o předání majetku v linii otec-syn, bylo třeba, aby ž eny byly střež eny a omezovány ve svém pohybu. Otcovství je totiž vž dy stav nejistý.
Ve skutečnosti je však nukleární rodina pravděpodobně v dějinách lidstva tím nejmladším rodinným systémem. Feudalismus znal systém nazývaný "kmenová rodina": hlavou jednotky byl nejstarší muž , který vládl řadě synů, jejich manž elkám a dětem. Práce v domácnosti se dělila podle statutu dané ž eny. Rodinné problémy se řešily otevřeně na rodinném fóru a rozhodnutí starších se respektovalo. Romantická láska se nenosila. Tento systém byl výhodný pro děti, vž dy se našel někdo, kdo na ně měl čas. Neexistovala generační propast, protož e domácnost zahrnovala všechny věkové skupiny. Rozpad kmenové rodiny, která v západní Evropě začala odumírat někdy před začátkem 16. století, uspíšily vlivy industrializace a urbanizace. Ty proměnily vzorce osídlení a přinesly pož adavek volné pracovní síly. To mělo vliv na vývoj nukleární rodiny, nicméně tu její nejtíž ivější podobu známe až z dnešní doby. Největší podíl pracujících slouž il ve velkých domácnostech a synové a dcery ž ili doma, dokud si nezalož ili vlastní rodinu. Rodina tak zůstávala organická a otevřená vnějším vlivům. Stárnoucí rodiče zůstávali v péči svých dětí. Pomalu však začalo mizet rodinné řemeslo. Hustota městské komunity znamenala odcizení nejbliž ších sousedů a nezbytnost najít si práci odváděla syny od nejbliž ších příbuzných. Povinná školní docházka vytvářela propast mezi generacemi - děti byly vzdělanější než rodiče. Zahořklost manž elů rostla, většina západních zemí začala prosazovat zákony umož ňující rozvod. ź eny se začaly dož adovat práva pracovat mimo domácnost. Rostoucí hustota osídlení vyvolala nutnost bydlet v bytě, a tento ž ivotní styl začal rychle převaž ovat. Stále více a více funkcí domácnosti přecházelo do zodpovědnosti státu: péče o staré, nemocné,
Rodina 60. let našeho století je malá, uzavřená sama do sebe a krátkodobá. Matka je hlavní konzumentkou a stává se tak hlavní spojenkyní státu, otec vydělává a odpočívá v bezpečí domova. Sílí tendence, kdy děti vytvářejí vlastní skupiny, které se vyznačují specifickým stylem oblékání a rituálního chování. Funkce manž elky je nejdůlež itější v raném období ž ivota dětí, zvyšuje se izolace rodiny od komunity a prohlubuje se závislost dětí na rodičích. Dítě je vystavováno přehnané péči, a když se manž el vrátí z práce, je vykázáno ze světa dospělých, aby si tatínek mohl odpočinout. Otec se tak stává rivalem a cizincem.
Vzájemná soutěž ivost rodin s sebou nese představy o nadřazenosti rasové, morální, nábož enské, ekonomické nebo třídní. Nukleární rodina má také katastrofické dopady z hlediska architektonického. Časopisy pro ž eny hovoří o tom, ž e děti mají na manž elství ničivý účinek. Antikoncepce egotismus dvojice ještě zvyšuje: plánované děti se musí vtěsnat do předepsané normy. V rodinách, kde děti nesmí rodiče obtěž ovat, jsou přes den v určitou dobu odkládány do zvláštních prostorů, což dále prohlubuje generační propast. Patriarchální rodina je jednotka v rámci kapitalistické společnosti a tento rodinný model imobilizuje dělníka. Předkládá mu jednoduchý model spotřeby. Jeho věrnost patří malé rodině a zaměstnavateli, nikoli komunitě.
Alternativou je organická rodina, kde se můž e společnost dětí mísit se společností dospělých v podmínkách lásky a osobního zájmu. Rodina, chápaná nikoli jako nezbytná podmínka existence systému, ale jako dobrovolný způsob ž ivota. Smyslem organické rodiny je osvobodit děti od nutnosti stát se prodlouž enou rukou rodičů tak, aby mohly v prvé řadě patřit samy sobě.
Revoluce
Východiskem je změna současného systému - REVOLUCE. Ta by měla znamenat opravu falešných perspektiv, které vznikají na základě našich představ o ž enství, sexu, lásce a společnosti. Cílem je zbavit se útlaku, který na nás svaluje vinu a odvádí nás od odpovědnosti. Čím jasněji pochopíme formy svého útisku, tím jasněji uvidíme i obrysy budoucí akce. Revoluce neznamená, ž e utiskovaní přijmou za své metody utiskovatelů a sami začnou utiskovat.
Revolucionářka musí znát své nepřátele - doktory, manž elské poradce, policisty, reformátory, musí však znát i své přátele a své sestry. Účel nesmí světit prostředky. Pokud zjistí, ž e revoluční cesta vede jen k jinému kázeňskému řádu, musí pochopit, ž e cesta je nesprávná a její konec iluzorní. Nejde o to říkat ž enám, co mají dělat, ale o to, aby byly ž eny schopny říct samy, co chtějí. Pokud ž eny představují skutečný proletariát, skutečnou utlačovanou většinu, mohou se revoluci přiblíž it jedině tím, ž e odmítnou podporovat kapitalistický systém.
Kniha Germaine Greer je stará již přes 30 let, ale některé její myšlenky odpovídají i současnosti. Někdy však můž e mít čtenář/ka pocit, ž e si autorka protiřečí. Touž í po změně současného ekonomického systému a odmítá hierarchii, ale přitom obdivuje ž eny, které se dokázaly dostat do vedoucích pozic. Její závěry se zdají příliš naivní a optimistické, ostatně to byla asi doba hippies. Revoluce sama nepřijde, za revoluci se musí bojovat.
Autorka v roce 2000 vydala jakési pokračování Eunušky - The Whole Woman (Skutečná ž ena), kde některé své závěry přehodnocuje. Muž i už pro ni nejsou takovými obětmi systému, jakými se jí zdáli být v Eunušce. Kritizuje tzv. feminismus ž ivotního stylu, který je nejčastěji prosazován na stránkách "prestiž ních" ž enských časopisů - feminismus zde představují ž eny v řídících pozicích, superž eny, které si umí se vším poradit. Upozorňuje na to, ž e skutečná revoluce přijde, až si svůj útlak uvědomí i ž eny Třetího světa, které v současných Spojených státech slouž í "úspěšným" ž enám.
Zpracovala Linda.
Greer, G., (2001). Eunuška. One Woman Press. Praha.
Slovníček:
Feminita: ž enskost.
Maskulinita: muž skost.
Egotismus: sebeprosazování s ohledem na vlastní prospěch, zvýšené a nekritické hodnocení vlastní osoby.
Patrilineární: následný v příbuzenství počítaném jen v muž ské (otcovské) linii.
Unisex: nerozlilšování muž ského a ž enského oblečení, účesu, atp.
