Feministická Skupina
8. března

Rodičovství

Co všechno potřebujete k tomu, abyste vychovali Vaše dítě?

Pozn. U následujícího článku považuji za nezbytné upozornit na to, že vychází z reálií USA. Spousta výrobků není na našich trzích (naštěstí) dostupných a pokud jste se s nimi ještě nesetkali, je poměrně těžké a někdy i humorné, si je představit. Je však zajímavé zamyslet se nad tím, zda takové věci jako dětský pokoj nebo dětská postýlka nám pouze usnadňují život, nebo jsou to věci, které přinášejí do našeho ž ivota izolaci, disciplínu a nutí nás lépe se přizpůsobit požadavkům současného systému.

Od prvních okamžiků vašeho rodičovství je vám vnucována myšlenka, že blaho vaše a vašeho dítěte si lze koupit. Správným rodičovstvím je míněno vlastnictví těch správných produktů. Lidský akt rodičovství se stal prostředkem pro zisk, který neustále stoupá. Např. během posledních 30ti let vzrostl zisk firmy Toys R Us z 12 milionů a 4 obchodů za rok na 6,7 miliard a 540 obchodů za rok (Playthings, Září 1993). V současnosti se díky izolovanosti mnoho rodičů snaží rozhodovat pomocí listování v různých časopisech a katalozích.

Informacemi a radami od expertů, jak správně vychovávat děti, jsou zahrnovány především matky. Jsme zatíženy odpovědností za každý kousíček jejich blaha. Shari Thurer v Myth of Motherhood (Mýtu mateřství) říká, že během posledních 40 let, kdy se více a více žen (převážně bílých) zapojovalo do pracovního procesu (z nutnosti a také na vlastní žádost) a od doby, kdy feminismus umožnil mnoha ženám uplatnit se také mimo domácí sféru, dosáhly požadavky na matky historického maxima. Myšlenka, že vzdělávání dítěte začíná již v peřince, byla popularizována v období po 2. světové válce, v období tzv. baby boomu, a umožnila vznik obrovského trhu na výrobu hraček. Zároveň se objevili odborníci, kteří jsou schopni ovlivňovat mateřské chování. Privatizace dětského vzdělávání není redukována pouze na rodiny, ale především na vztah matky a dítěte. Matky jsou tak izolovány a stávají se terčem obchodníků z hračkářského průmyslu a průmyslu na výrobu dětských produktů.

Tak jako trh chce, abyste si mysleli, že ty správné sportovní boty vám umožní žít na maximum, pivo z vás udělá někoho mnohem mladšího a Cola není jenom hnědý bublinkový nápoj, ale ta "Skutečná věc" (The Real Thing), tak říká, že ty správné výrobky vás učiní dobrým rodičem. Samozřejmě mnoho těchto vynálezů je užitečných a je rozumné je vlastnit. Jako matka vím, že spousta věcí, které jsou na trhu dostupné, vám může výchovu dětí usnadnit. Tyto produkty přinášejí zábavu, vzdělávají nebo ulehčují každodenní život s dětmi. V době, kdy rodiče žijí v izolaci od ostatních a v izolaci od komunity - tedy systému, který pomáhal ulehčit od pochyb a nabízel podporu a rady - nakupujeme, abychom vůbec nějakou podporu získali. Když tak činíme, předáváme hodnoty konzumní společnosti našim dětem a učíme je podřizovat se společnosti. Zároveň je učíme, jak se stát malými spotřebiteli, kteří věří tomu, že ty správné produkty utváří naši identitu a jsou schopny vyřešit naše problémy. Zároveň kupujeme ideologii, která nám v tom nejlepším případě pomáhá racionalizovat svět každodenní práce, který je extrémně nepřátelský vůči dětem a rodinám. V tom nejhorším případě nás pak odvádí od zpozorování strukturálních nerovností ve společnosti - včetně globálního zbídačování dětí - a protestu proti nim.

Dětská postýlka jako forma sociální kontroly

Postýlky nebyly vždy považovány za ten nejdůležitější kus dětského nábytku. Dokonce ani dnes ve většině zemí (zvláště ve Třetím světě) malé děti v postýlkách nespí. Podíváme-li se na lidskou historii, děti po většinu času spaly se svými rodiči. V této historicko-ekonomické situaci je však společné spaní matky s dítětem v rozporu se současnou ideologií. Na počátku 20. století zdravotníci "horlivě rozdávali banánové krabice…které měly sloužit jako kolébky, aby potlačili zvyk matek spát společně se svými dětmi."(The Politics of Breastfeeding - Politika kojení). Spolu s přesouváním dětí z banánových krabic do postýlek (matrace byly prodávány samostatně) vznikal i průmysl na výrobu dětských produktů společně s doprovodným průmyslem produkujícím rady na výchovu dětí. Zkuste přemýšlet o všech těch věcech, které jste nemuseli mít před "obdobím banánových krabic". Zaprvé - nepotřebovali jste dětskou postýlku. Nepotřebovali jste ani dětský pokoj (nebo pokoje, pokud máte víc dětí), do kterého byste postýlku umístili, nepotřebovali jste dětský koš, který postýlce předchází, ani postel pro batolata, která následuje bezprostředně po něm. Nepotřebovali jste ani přístroj, který simuluje záblesky televizního vysílání, aby se vaše dítě bavilo, když je v postýlce samo, ani další "vynálezy" jako např. speciální přikrývku s vibracemi, které vaše dítě uklidňují (vy tam s ním nejste, protože vám bylo řečeno, že je nejlepší, pokud se vaše dítě utiší bez cizí pomoci).

Dětské postýlky nemají vliv jen na růst ekonomiky, ale pomáhají také přizpůsobit se chování, které je důležité v průmyslové společnosti, kde převažují pravidla, jejichž cílem je posilovat hierarchická uspořádání. Dítě se musí naučit, že pokud je v postýlce, musí spát nebo si způsobně hrát. Jestliže bude plakat, všichni ho budou ignorovat. A pokud bude mít hlad, bude si muset počkat. Rodiče musí pláč poslouchat a potlačit v sobě veškerou touhu jít za svým dítětem. Jak jinak by se to všechno dítě naučilo? Je velmi složité přizpůsobit se rigidním spánkovým a stravovacím pravidlům, ale musí to tak být. Proč? Protože jsme si internalizovali představu, že naše děti musí být nezávislé. Podlehli jsme dojmu, že by měly potlačit potřeby, které lze uspokojit lidským kontaktem, a učit se získávat potřeby, které mohou být uspokojovány předměty. Učíme je nejen se přizpůsobovat rytmům pracovního prostředí, ale učíme je také orientovat je samé a jejich potřeby k objektům. Tato odpovědnost padá zejména na bedra Matek. Především ony jsou terčem více než tisíce knih o rodičovství, spousty rad v tisku, televizních a radiových pořadech a také videoprojekcí - ty všechny se věnují každodennímu životu s dětmi.

Nejprodávanější kniha všech dob Baby and Child care (Péče o novorozeně a dítě) od Dr. Spocka, která ovlivňovala miliony rodičů přes čtyřicet let, doporučuje, aby novorozeně, které spí v pokoji svých rodičů, bylo v období 6 měsíců přemístěno do jiného pokoje. Dítě v tomto věku má "již sílu postarat se o sebe". To co měl Dr. Spock pravděpodobně na mysli, je fakt, že v šesti měsících je dítě již schopné změnit svou pozici, pokud je to třeba. Jinými slovy, pravděpodobně se neudusí, protože má již dostatečně silný krček, aby mohlo zvednou hlavu. Další problémy jako hlad, samota a nuda musí být tolerovány, pokud je není možné řešit prostřednictvím různých vymožeností.

Dr. Spock předpokládá, že pokud je dítě ještě ve věku 6ti měsíců v pokoji svých rodičů, "je zde reálná možnost, že se stane závislým na tomto stavu, bude se bát a nebude schopné spát kdekoliv jinde". Neříká už, že lidská mláďata se rodí v mnoha ohledech na svých rodičích závislá. Neříká ani, že děti z různých částí světa a v různých obdobích spaly se svými rodiči a nezpůsobovalo to žádná poškození. Nezmínil, že jeho rady o tom, kde by dítě mělo spát, jsou historicky podmíněny a mají mnohem více co dělat s jeho vlastními předsudky a kulturními kořeny, než s čímkoliv jiným.

Jeho hlavní prioritou je, aby dítě neskončilo za žádných okolností na noc v ložnici svých rodičů. Neříká však proč. Pokud se vyskytnou skutečně závažné okolnosti - strach, neustálý pláč, úzkost - rodič s ním může být v jeho vlastním pokoji nebo se poradit s lékařem. Nemůže však udělat tu nejpraktičtější věc. Věc, o které mnoho rodičů instinktivně ví, že bude tím nejlepším řešením a která může být také tím, o co dítě žádá: fyzická přítomnost a společnost svých rodičů. Pokud se tomuto řešení vzpíráme, přistupujeme na něco, čemu by naše instinkty neuvěřily. Chceme po expertech, aby nám poradili, jak přežít noc, a potřebujeme stále nové a nové knihy s radami. Jsme tak odváděni od řešení, které by nám nejsnáze umožnilo vyspat se.

Dr. Spock povoluje dítěti sdílet pokoj s jeho sourozencem, ale věří tomu, že "je pro dítě lepší mít vlastní pokoj, zvl᚝ pokud je starší, ve kterém má svůj majetek pod kontrolou a v případě potřeby i soukromí."

Správným směrem

Vzkaz rodičů dětem zní: nečekejte od nás nějaký komfort, ale máte pokoj, kde si můžete užívat a osobně kontrolovat svůj majetek. Kruh se uzavírá. Čím více rad rodič přijímá a čím více je ovlivněn naší sebestřednou konzumní společností, tím více je přitahován různými produkty, které ho od jeho dítěte vzdalují.

Naše děti jsou dobrými konzumenty. Výrobci hraček jsou si vědomi toho, že úspěšné hračky imitují aktivity dospělých (Playthings, Záři 1993). Nakupování je hlavní americkou dovedností. Svému dítěti můžete pořídit "pokladnu speciálně určenou pro supermarkety s elektronickým scannerem, který pípá, hrací kreditní kartu a umělé jídlo (Boys have better toys, Lydia Sargen, Z Magazine, listopad 1996). V bostonském Dětském muzeu mají jako jednu ze stálých expozic obchod s potravinami, kde se mohou děti potulovat uličkami, plnit nákupní koše plastickými replikami potravin a potom je platit u pokladny.

Sloupek "Child Caring" (Péče o děti) v Boston Globe´s nám radí, abychom zdokonalili sebeúctu našich dětí tím, že jim budeme říkat něco pozitivního minimálně pětkrát denně. Tyto počitatelné, smluvní chvilky strávené s našimi dětmi nám poskytují falešnou útěchu, i když společenské podpory, která by jim mohla v době dospívaní opravdu pomoci, ubývá. Nevyzývají nás, abychom trávili méně času v práci a abychom tak nepotřebovali ke komunikaci s našimi dětmi žádné obchodní společnosti. Nevedou nás k tomu, abychom si položili otázku, zda je možné scvrknout budování sebeúcty našich dětí do pěti minut a zda jsme schopni skloubit nerovné požadavky domácnosti a zaměstnání. Nenutí nás, abychom uvažovali o komplikovaných situacích, ve kterých se nacházejí děti - chudoba, špatné školy, znečištěné prostředí a nezajištěné rodiny.

K výchově dítěte potřebujete celou řadu průmyslových odvětví

Jak vychováváme děti a co to znamená být dobrým rodičem, je historicky specifické. Praktiky, které jsou dnes považovány za škodlivé byly v dobách našich rodičů a prarodičů zcela normální. Trh je jednou ze sil, která ovlivňuje náš pohled na správné rodičovství. Samozřejmě jako rodiče nevidíme naše poslání jako mandát k vytváření malých pracovníků a konzumentů, ale nepatrné vzkazy pocházející z dětských knih, magazínů a inzerátů významně ovlivňují naše rozhodování týkající se vychovy dětí. Výsledkem je, že rodiče jsou spoluodpovědni za výchovu konzumní populace závislé na uspokojování potřeb prostřednictvím objektů, schopné akceptovat a dokonce vzkvétat v závislosti na neotřesitelném rozvržení práce a funkcí, které neumožňuje rodinám vytvořit si vlastní styl vychovy dětí. Styl, kterým je možné vyhnout se zpředmětnění vztahu rodič/dítě a který umožňuje rozpoznání širších sociálních sil (mimo omezené hranice rodiny), které ovlivňují duševní a tělesné zdraví dítěte.

Hillary Clinton říká, že k výchově dítěte potřebujete vesnici. Ale na konci 20. století je v Severní Americe vesnic poskrovnu - jestliže nepočítáte nákupní haly a katalogy z vaší poštovní schránky. Abychom nepropadli komercionalizaci rodičovství, musíme překonat izolaci, kterou trpí většina současných amerických rodin. Musíme poskytnou našim dětem obohacující zkušenost přítomnosti a podpory své rodiny a komunity, ne dárky od Mattela a Disneye.

Překlad: Linda.

Převzato z www.zmag.org, It takes a whole baby product and toy industry to raise a child.

Redakčně kráceno.