Vztahy mezi muži a ženami a ženská role v díle
1) Pierra-Josepha Proudhona.
Základ Proudhonovy představy o společnosti tvoří ideál rodiny, ve které potvrzuje klasické rozdělení rolí. Místo ženy je doma, muži naopak přísluší působit mimo domov. Manželství je pro Proudhona jediný možný základ morálních hodnot. Apeluje přímo na obyčejné lidi, aby se vydělili od měšanstva a chovali se podle této morálky: "Domácnost je království ženy, pomník rodiny. Odstraňte domácnost, odstraňte teplo domácího krbu, centrum manželského půvabu a zbude jenom dvojice, ale nebude to už rodina. Pohleďte, jak ve velkých městech pracující třída kvůli nestálosti bydlení, chudobě domácnosti a téměř nulovému majetku postupně klesá k manželství nadivoko a stává se lumpenproletariátem. Lidé kteří nic nevlastní, v nic nevěří a žijí ze dne na den, si nemohou navzájem poskytnout žádné záruky a tudíž neuzavírají sňatky. Je to lepší, než aby se na to "nic" vázali."
V ohrožení manželství - například špatnou ekonomickou úrovní nebo ženskou emancipací - vidí Proudhon morální ohrožení lidu.
Proudhon se vehementně brání pokusům, které směřují ke zpochybnění instituce manželství. Jde dokonce tak daleko, že svoje revoluční snahy staví do služeb rodiny. Podle něj je důležité, aby se zlepšením hospodářské základny rodiny mohly realizovat revoluční cíle.
Ve svém pohledu zůstává Proudhon zcela zajatcem patriarchálního myšlení své doby. źena je pro něj citová bytost, které upírá racionální jednání. źena zaostává za mužem ve svém tělesném i duševním vývoji a co se pořadí týče stojí žena mezi člověkem, rozuměj mužem a zvířetem. Podle Proudhona je místo ženy v domácnosti, naplnění a sebeuspokojení ženy shledává v její roli hospodyně a matky. Skromnost, sebezapření, prostota, dobromyslnost, naivita, pracovní horlivost a vědomí povinnosti považuje Proudhon za vlastnosti, které ženě přísluší.
Pro ženy, které se pokoušejí vymanit ze vzorců rolí jím požadovaných, nemá Proudhon rozhodně žádné porozumění, ženskou emancipaci jednoznačně odmítá. "Raději ženu pod zámkem, než emancipaci." Radikálně bojuje proti prvním feministickým snahám svých současnic. Ve svém popisu ženské role nevidí žádný rozpor se svým anarchistickým stanoviskem, nebo žena může v rámci svého prostoru svobodně jednat a rozvíjet se tak, jak odpovídá její podstatě. (Anarchistická teorie přitom dává prostor jak muži, tak ženě aby se jejich osobnosti mohly rovnoprávně svobodně rozvíjet. Pozn. překl.)
"Domácnost je to první, o čem mladá dívka sní. Ti kteří neustále mluví o tom, že žena má i jiné zájmy než domácnost, a ti kteří kritizují, nebo dokonce chtějí odstranit tradiční rodinu, by museli takový úpadek instinktu pohlaví teprve prokázat. Co se mě týče, čím víc o tom přemýšlím, tím méně můžu ospravedlnit to, že by měl úděl ženy spočívat mimo okruh rodiny a domácnosti. Děvka, nebo žena v domácnosti, žádnou třetí možnost nevidím, a co je na této alternativě tak ponižujícího? V jakém bodě je role ženy, pověřené vedením domácnosti, míň hodnotná, než role mužská, jíž je vlastní vedení dílny, tzn. vedení výroby a směny?"
Co se týče postavení ženy ve společnosti, zůstává Proudhon vězněm svého maloměštáckého původu a reprezentuje reakční vzorce myšlení své doby. Toto patriarchální myšlení je v ostrém protikladu k jeho pokrokovým ekonomickým a sociálním názorům.
2) Michaila Alexandroviče Bakunina
Bakunin ve své teorii propaguje sociálně, hospodářsky a právně rovné postavení mužů a žen. "źena se od muže liší, ale nezaostává za ním, je stejně inteligentní, schopná a svobodná, je mu rovna ve všech politických a sociálních právech, stejně tak ve všech funkcích a povinnostech. Ve volném manželství musí muž i žena rovněž požívat absolutní svobody."
Principy volného manželství a společenské odpovědnosti za blaho dětí otvíraly ženám kromě formální rovnoprávnosti takovou svobodu a možnosti, které byly jinak za Bakuninova života nemyslitelné a v praxi se nevyskytovaly.
Těhotné ženy a ženy s malými dětmi se měly těšit zvláštní podpoře společnosti. "Jakmile žena nosí pod srdcem dítě má, až do doby jeho narození právo na podporu společnosti. Každé matce, která chce svoje dítě vychovávat a živit, bude společnost rovněž hradit náklady na obživu její i jejích dětí a rovněž oceňovat její úsilí při výchově dětí."
Bakuninovo porozumění ženskému boji má však své hranice. "Já jsem stoupencem úplné emancipace žen a jejich rovnoprávného sociálního postavení s muži jako opravdu málokdo, ale z toho nevyplývá, že se ženská otázka musí vytahovat všude." (Tzn. jen tam, kde se to Bakuninovi hodí. Pozn. překl.) Nelze soudit, zda se snaží teoretickým přihlášením se k rovnoprávnosti o reflexi svého patriarchálního chování.
Zřetelná je však v této výpovědi jeho nedůslednost. Bakunin sice vidí nutnost rovnoprávného postavení žen a mužů v osvobozené společnosti, to ale pro něj ještě zdaleka neznamená, že by podporoval boj žen za svého života.
Přesto se Bakuninova teorie výrazně liší od Proudhonovy. Očividně se Bakuninovi daří distancovat se v teoretické rovině od patriarchálního myšlení své doby a tvořit své revoluční názory se zřetelem k osvobození žen. Samozřejmě v tom hrál roli boj jeho současnic. Konkrétní přerozdělení péče o rodinu a domácnost mezi muže a ženu v jeho díle, ale chybí.
3) Petra Alexejeviče Kropotkina
Kropotkinovo teoretické dílo se vztahuje na lidstvo obecně, nedělá žádné rozdíly na základě přislušnosti k pohlaví. Ve své knize "Blahobyt pro všechny" navrhuje detailní model anarchistické společnosti, přičemž se zabývá rolí ženy.
Rozohňuje se nad svými mužskými soudruhy, kteří chtějí osvobodit lidstvo, ale ženy do svého snu o osvobození nezahrnuli, protože pro jejich mužskou důstojnost je neslučitelné myslet na záležitosti kuchyně (domácnosti). V jeho emancipačním modelu se ale naprosto projevuje tradiční chápání rolí. Emancipace ženy neznamená otevření bran univerzit, advokátních kanceláří a parlamentu. Pro Kropotkina znamená spíše "osvobození žen od otupující práce v kuchyni a v prádelně, to znamená nutnost vytvoření organizace, která ženám dovolí vychovávat a živit děti tak, jak ony chtějí. Především jim ale musí zbýt dost volného času, aby se mohly podílet na životě společnosti." Rozvinul koncept, podle nějž se mají ženy "rovnoprávně" podílet na pracovním procesu v komunitě. Přesto ženám přiřazuje péči o děti. Práce v domácnosti se má ulehčit a zredukovat díky používání strojů a společné organizaci a práci. Společná organizace při výchově dětí současně ženy osvobodí z domácí izolace.
Z tohoto konceptu je zřejmé, že Kropotkin sice podporuje ženskou emancipaci, ovšem svobodu a rovnost si neumí představit v jiných pojmech a rámcových podmínkách, než které existují v jeho kulturním okruhu.
Jeho model zatěžuje ženy tradičními klišé. Výchova dětí je jim jakoby přirozeně přiřazena a ženskou emancipaci v jiných společenských oblastech Kropotkin nepovažuje za hodnou usilování.
Z německého originálu
Silke Lohschelder: AnarchaFeminismus. Auf den Spuren einer Utopie. (Unrast, Münster 2000)
volně přeložila Tamara Nováková
