Polemika s marxisticko-evolucionistickým pojetím vývoje rodiny.
Chci se vyjádřit k článku Stan.Rudy "Rodina a stát" z prvního čísla Přímé cesty. Domnívám se, že tento článek mate čtenáře, kteří nemají o této problematice informace z jiných zdrojů. Text se tváří být popisem historického vývoje rodiny (budu zde kritizovat jen část o rodině, ne o státu), myslím si však, že je značně ideologický a překrucuje realitu. Důvody jsou následující. Autor z velké části čerpá z Engelsova díla "O původu rodiny, soukromého vlastnictví a státu", která vyšla roku 1884. Engels tuto práci založil na výzkumech evolucionistických antropologů z 2. poloviny 19. století, zejména pak na díle L. H. Morgana. Toho horlivě četl i Karel Marx a to je zvláště ironické, protože Morgan byl buržoazní právník. Ale to jen na okraj. Důležité je, jakým způsobem probíhaly evolucionistické výzkumy a jakou mají relevanci pro dnešek. Evolucionismus byl pozdějšími antropology odmítnut pro spekulativnost, schematismus, nedůsledný historismus, nesystematický sběr dat v terénu, jednostrannost a vykonstruovanost evolučních modelů. Morganovy závěry ohledně celkového schématu a hlavně ranějších evolučních stadií nebyly ekonomicky ani ekologicky podloženy. Malinowski (britský antropolog 20. stol.) nazývá jeho teorii "historií založenou na dohadech". Zkrátka evolucionistické vývojové modely byly zamítnuty, jsou zastaralé.
Nevadí mi, že autor čerpá z Engelse, ale vadí mi to, že tato tvrzení uvádí stylem "takto se vyvíjela rodina". Kromě celkového modelu jde například o tvrzení, že v dávných dobách neexistovala žárlivost. Jak to autor ví? Nebo o incestu tvrdí, že "jakákoli genetická dispozice v takovémto případě sčítá". To nikdy nebylo výzkumně prokázáno. Zákaz incestu není z důvodů biologických, ale společenských. Incest je kulturní konstrukt (stejně jako například gender). Kdyby autor přiznal, že prezentuje názor nebo teorii zhruba 140 let starou (a vyvrácenou) a neaspiruje na to, aby zjistil, jestli je to skutečně tak, nic bych mu nezazlívala. Snad jen to, že jeho text není dnes aktuální. Takto se však jedná o překrucování faktů z ideologických důvodů. Jistě, všechny vědecké teorie jsou nějak ideologicky zabarveny, ale u některých je problém, že si to nechtějí přiznat. To je třeba příklad "vědeckého" marxismu.
Problém s popisem předtřídní společnosti a prvotní formy rodiny je ten, že jde vždy o spekulace. Dnes nelze zjistit, jaké byly vztahy mužů a žen v této fázi společnosti a jestli vůbec taková fáze existovala. Antropologové (evolucionisté) hledali tento vzor u současných (tedy jim současných, tzn. z 19. století) kmenů lovců a sběračů. Nikde však není dokázáno, že naše společnost dříve vypadala stejně. Přírodní národy jsou takové dnes, ale jaké byly před tisíci lety? Nesmíme zapomínat, že mohly být ovlivněny misionáři nebo jinými kulturami v minulosti.
Další problém je, že při hledání vzoru společnosti, kde by si byli/y muži a ženy rovni/y, se nemůžeme obrátit ani k přírodním národům, ač u nich třeba ještě neexistuje soukromé vlastnictví. Už zde totiž existuje dělba práce na mužskou a ženskou. To by sice nemuselo zakládat nerovnosti, odlišná činnost nemusí znamenat vztah dominance a podřízení, ale většinou to tak je. Jeden příklad za všechny: v kmeni lovců a sběračů Yekuana v Jižní Americe se jejich svět symbolicky skládá ze dvou částí kruhu - posvátné a profánní. Jsou to vždy muži, kteří jsou spojeni s posvátnou částí (více ceněnou). V domě ženy mohou do posvátné části, kde se muži scházejí k poradám, jen když jim nesou jídlo.
I kdyby si muži a ženy byli/y rovni/y v oblasti práce (a marxisté se zaměřují právě jen na ekonomickou základnu), tak důležitější z hlediska nerovnosti pohlaví může být rovina politická a symbolická. Souhlasím se Stan.Rudou, že nerovnost mužů a žen je zřejmě nejstarší nerovností, předcházející třídní nerovnosti. Nedá se však vyřešit jen ekonomickými změnami (např. tím, že ženy budou chodit do zaměstnání, ač to má pro jejich emancipaci velký význam), ale musí jít o změny především v rovině symbolické. A to je ještě na několik revolucí.
(ve stylu Stan. Rudy - také pseudonym) Miriam Krásnohorská
