Kampaň proti zasedání NATO v Praze - Československá anarchistická federace

Již dnes nás sdělovací prostředky bombardují články souvisejícími s chystaným zasedáním NATO v listopadu tohoto roku. Dozvídáme se z nich, o jak významnou akci půjde, a také, že se již chystají levičáci, aby jí narušili a zničili přitom pokud možno aspoň půl Prahy. Prezident republiky ve svém novoročním projevu zdůraznil význam a označil ji za "větší příležitost tvořivě zasáhnout do osudu světa, než jsme měli v dosavadních svých dějinách". Již dopředu je tak toto setkání papalášů označováno dokonce za největší událost v našich dějinách! Kdo by si dovolil proti něčemu takovému vůbec protestovat a čím by mohl tvrzení z tak autoritativních úst zpochybnit?

NATO nám je vydáváno za bezpečnou garanci bezpečnosti, za záruku demokracie a lidských práv. Podívejme se ale na tato tvrzení podrobněji. Popisují opravdu skutečnost, anebo jsou jen "zbožnou lží" obránců zastánců tohoto uskupení?

NATO se tváří jako záruka bezpečnosti proti islamistickým teroristům a zbraním hromadného ničení. Byly to ale právě hlavní státy NATO, kdo vyrobil tyto zbraně jako první a rozšířil je mezi své spojence. Právě tak státy NATO podporovaly celou řadu islamistických fundamentalistů, včetně dnes tolik proklínaného zloducha Usámy Bin Ládina a hnutí Taliban. Tato bezpečnostní rizika, proti nimž údajně bojují, tedy hlavní členské státy NATO samy vytvořily a jejich řeči o boji proti nim jsou pouhým pokrytectvím. I jiná bezpečnostní rizika vychází především z nerovného rozdělení zdrojů a bohatství planety, z toho, že největší bohatství mají špičky bohatých států severu - tedy opět hlavních členských států NATO. NATO, namísto aby předcházelo bezpečnostním rizikům, je samo spoluvytváří.

Rovněž hovořit o lidských právech a demokracii zní sice na první pohled přitažlivě, opět to ale není pravda. Členem NATO je Turecko, naprosto obludně porušující práva kurdské menšiny na svém území, vojensky likvidující opozici a proslulé také nevybíravými metodami policie (Amnesty International dokumentuje např. i mučení dětí na policejních stanicích). A NATO není ani zárukou demokracie, a to ani v její pochybné zastupitelské podobě. Zakládajícím členem NATO bylo Portugalsko ovládané Salazarovou diktaturou, Řecko zase zůstalo členem NATO i poté, co se zde roku 1967 k moci dostala převratem armáda, jež rovněž zavedla diktaturu.

NATO je vojenskou organizací, stojící za několika válkami. Těm si v posledním desetiletí navykla říkat "humanitární operace", skutečností je ale to, že bombardování Jugoslávie a Afghánistánu mělo za následek tisíce mrtvých a hlavním důvodem k nim nebyla ochrana lidských práv, ale to, že bombardované země se nepřizpůsobovaly zájmům nadnárodních firem.

Je tedy vidět, že naši humanisté a demokraté nám leccos zamlčují, že na NATO lze rozhodně mnoho věcí kritizovat a důvodů k protestu je rovněž nepřeberně.

Anarchisté ovšem nekritizují NATO jen kvůli jejím jednotlivým chybám či "vadám na kráse", ani nejsou pouze proti této organizaci. Chápou ji jako vojenskou složku státního a kapitalistického systému, systému, který je nespravedlivý již ze své podstaty. Nejde jen o NATO, jde i o další nadnárodní instituce jako např. Mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo Světová obchodní organizace. Stačí se podívat na ekonomická data týkající se vývoje chudých zemí a naopak velkých nadnárodních korporací, jejichž bohatství stále vzrůstá, abychom zjistili, že tyto organizace jsou jakýmsi Jánošíkem naruby - chudým berou a bohatým dávají. NATO je především ochráncem tohoto systému - a musíme si uvědomit, že tento systém je vinen smrtí desítek tisíc lidí denně na nedostatek základních potravin a pitné vody. Kvůli těmto obětem ovšem nejsou v televizi zvláštní zprávy, ani se kvůli nim nerozpoutávají války, jsou jakýmsi "vedlejším produktem" toho jediného správného systému.

Anarchisté se s tím nehodlají smířit a proto proti zasedání proběhne kampaň. Nemá být ovšem pouze negativistická a pouze proti NATO a systému, jehož je součástí. Naším cílem je také upozornit na možnosti jiného uspořádání společnosti, založeného na svobodě, rovnosti, samosprávě a solidaritě, ne na ovládání jedněch druhými a bezohledné honbě za ziskem.

Tato kampaň se rovněž snaží vzít si poučení z kampaně proti zasedání Mezinárodního měnového fondu v roce 2000. Nyní nebude tolik soustředěna na akce během samotného zasedání, ale spíše na informování lidí před ním, na šíření alternativních informací, organizování přednášek, pořádání infostánků apod. Rovněž tato kampaň bude antiautoritářská a nebudeme již spolupracovat s trockistickými uskupeními, která se sice tváří jako svobodomyslná a demokratická, jak ale prokázaly již nejednou svou praxí, skutečnost je značně odlišná. Zatím jsme v rámci kampaně vydali první propagační materiály a uspořádali další akce. Rádi bychom v tom pokračovali a to s co největší silou. To ovšem také záleží na podpoře každého. Chcete-li se zapojit nebo máte-li zájem o informace, kontaktujte nás.

Československá anarchistická federace, PO Box 223, Praha 1, 111 21; e-mail: praha@csaf.cz; http://www.csaf.cz.