Feministická Skupina
8. března

Akademický slovník cizích slov definuje pornografii jako: "zpravidla neumělecké zdůraznění sexu v literatuře a umění vybočující z norem konvenční morálky." Velmi důležitým aspektem této definice je pojem "konvenční morálka", který napovídá, že zda to či ono je pornografií určují stávající společenské postoje většinové společnosti. Na začátku minulého století byly za pornografii považovány z dnešního hlediska i poměrně cudné fotografie nebo ilustrace žen s obnaženými ňadry, které jsou dnes považovány za lehce erotické obrázky. Pornografie bývá dělena do dvou kategorií: lehká (soft-core) a těžká (hard-core) pornografie. Jako lehká bývají označovány zobrazení obnažených žen a mužů (např. Playboy, Penthouse nebo dnes již neexistující Playgirl) a jako těžká pornografie detailní zobrazení ženských a mužských pohlavních orgánů v různých "akčních" situacích (např. Leo, Extáze,…). Řada protipornografických aktivistek (především pak feministických) kritizuje soft-core časopisy z toho důvodu, že je v nich téměř vždy zobrazována žena, která je pojímána jako objekt v podřadné pozici ve vztahu k muži. Je prezentována jako hračka sloužící muži pro jeho sobecké uspokojení. Velmi zajímavým faktem je, že některé autorky (např. L. Lederer, J. Bat-Ada) mezi lehké pornočasopisy zařazují také "prestižní" módní časopis Vogue. Většina pornografických produktů bývá určena mužům i ženám (ne však Playboy či Penthouse ty jsou výslovně určeny mužům) a to přímo jako česká verze magazínu Hustler, či nepřímo jsou takto mediálně prezentovány časopisy Leo, Inspirace. Domnívám se však, že to je jen jakýsi marketingový tah, nebo aby se neřeklo, tak to je i pro "ty ženský". Pravdou však zůstává, že většinou bývají zobrazovány jako sexuální objekty ženy. Jsou zde jasně určeny gender role: v sexuálně vzrušivých scénách je zobrazována především žena a ta je objektem mužského uspokojení, muži jsou pak považováni za konzumenty. Další stinnou stránkou pornografie je časté využívání násilí a sexuální zneužívání modelek/ů. Nejvýraznějším projevem je pornografie zobrazující děti, ale není ani jisté, zda se v této oblasti dobrovolně angažují i dospělé modelky/ové. Nejkřiklavějším příkladem násilí v pornografii je snuff porno. Pornografický produkt, který zobrazuje ženu, která je mučena, mrzačena a zavražděna za účelem sexuální stimulace konzumenta. V těchto případech se nejedná o žádné herecké výkony, ale o skutečné vraždy. Nakonec tohoto úvodu je třeba říci, že porno je v kapitalistickém systému produkt jako každý jiný a sexuální průmysl je velmi výnosnou podnikatelskou aktivitou.

Pornografie: pro a proti.

Pornografie je ve společnosti vnímána jako něco negativního a je konzumována většinou potají. Nemá však pouze své odpůrce/kyně, ale i zastánce/kyně. Propornografické skupiny argumentují nejčastěji svobodou trhu a svobodou slova. Zákaz pornografie podle nich omezuje svobodu ve společnosti a je jedním z prvotních znaků totalitního společenského uspořádání. Nejvýraznější je tento argumentační styl v USA, odkud také pochází asi nejznámější spor o "svobodu slova": spor odpůrců/kyň pornografie s Larry Flyntem, vydavatelem časopisu Hustler (tímto případem se budu zabývat později). Neméně užívaným argumentem je, že pornografie slouží k uvolní a ventilaci sexuálního napětí. Někteří (např. PhDr. Vladimir Taubner, CSc. v časopise Policie: magazín pro otázky bezpečnosti) dokonce uvádějí, že zpřístupnění pornoprodukce způsobilo v řadě zemí pokles násilí na ženách. Výše zmíněný odborník však také uvádí, že: " Bohužel existuje také i brutální porno, které je opravdu schopno inspirovat násilnické chování (ale to se dříve muselo zrodit v hlavě násilníka)."

Protipornografické skupiny se dají rozdělit na dvě kategorie: na skupiny, které protestují z náboženských a morálních důvodů. Často se jedná o různá naboženská uskupení či sdružení rodičů vystupující nejen proti pornu, ale také proti interrupcím, ženskému hnutí a dalším "neduhům" současné společnosti. Za nemorální považují nejen výrobce, ale také modelky/y. Druhou skupinu tvoří feministky/é. V tomto bodě je však třeba zdůraznit, že všechny zastánkyně/ci feministických myšlenek proti pornu nevystupují. Hovoří pak o pornografii určené ženám, která se vyznačuje jistými specifiky: sex v kontextu pocitů a vztahů, zachycení orgasmu ženy (nejen muže), rozkoš "vně falického režimu". Zástupkyněmi tohoto přístupu jsou také Feminists against Censorship (Feministky proti cenzuře), které prosazují volné šíření erotických obrazů, pokud nikomu neubližují a jsou konzumovány z vlastní vůle. Uvádí, že existuje korelace mezi konzumací soft-core pornografie a úrovní rovnosti mužů a žen ve státech USA. Feministické antipornografické argumenty směřují především proti zobrazování žen v podřízených a často násilnických situacích. Pornografie má podle nich kořeny v nenávisti a násilí (Lederer 1980). J. Bet-Ada pornografii nazývá sexploitation (z anglického explotation - vykořisování) a považuje ji za sexuální fašismus -jedním z předpokladů jsou zde lidé jako "jiní", což znamená méně než ty (J. Bet - Ada in Lederer 1980). Na rozdíl od zastánců/kyň tvrdí, že násilné scény plodí skutečné násilí, legitimizují a povzbuzují k násilí na ženách. Dalším problémem je, že zeskutečňuje sexuální fantazie, které nelze v reálném sexuálním životě praktikovat. Část těchto odpůrkyň/ců bojuje za lepší zacházení s modelkami a modely a vystupuje proti zneužívání lidí v tomto průmyslu. Jiní však říkají, že nejde pouze o přímé porno aktéry, ale také o ženy a děti, které pornografie ohrožuje. Jednou z takových skupin jsou Women Against Violence in Pornography and Media (źeny proti násilí v pornografii a médiích). Tato organizace vznila v roce 1978 v San Francisku a sdružuje kolem tisíce žen. Zorganizovaly konferenci nazvanou "Pornografie: feministická perspektiva". V rámci akce zorganizovaly také pochod Take back the night (Vrate nám zpátky noc) přes oblast s řadou podniků z oblasti sexuálního průmyslu.

Lid versus Larry Flynt

V 70. letech vedly feministky především ve Velké Británii a USA kampaně proti pornografii. Požadovaly zejména legislativní změny v oblasti ochrany žen, na které pornografie negativně dopadá. Používaly při tom výše zmíněné argumenty: násilí zobrazované v pornografii podněcuje násilí v realitě a pornografická zobrazení degradují obraz ženy ve společnosti. Poměrně mediálně známou je kauza časopisu Hustler a jeho vydavatele Larryho Flynta. Část feministek/ů protestovala proti sexistickému a rasistickému obsahu tohoto časopisu. Právníci L. Flynta a on sám se obhajovali svobodou slova a tím, že pornografie je neškodná záležitost. O této kauze se začalo znovu diskutovat v 90. letech po uvedení filmu režiséra Miloše Formana Lid versus Larry Flynt. V hlavních rolích se objevily hollywoodské hvězdy, ale také např. manželka bývalého starosty New Yorku Giulianiho, L. Flynt byl filmovou společností, která film vyprodukovala, prezentován jako "poslední misionář". Hlavním argumentem bylo, že vydavatel časopisu Hustler je obráncem dodatku k prvnímu článku ústavy USA, který se týká svobody slova. Tento obraz přejala i česká média a pokud někde byl českému publiku přibližován fenomén časopisu Hustler, většinou se psalo o L. Flyntovi jako o bojovníkovi za svobodu slova a obsah časopisu byl prezentován jako soft-core porno. Např. v časopisu Reflex se objevily fotografie titulních stran tohoto časopisu, které měli čtenářky/e přesvědčit, že Hustler je téměř umělecký časopis. Málokdo v České republice byl však obeznámen se skutečným obsahej časopisu. Je také nutno dodat, že česká verze časopisu byla velmi odlišná a společný byl pouze název. V americké verzi časopisu se často objevují rasistická vyobrazení: fotografie mladého afroameričana (buďme politicky korektní) leštícího penis bílému muži. Jako příklad propagace násilí na ženách může sloužit snímek "neslušný kulečník", který zobrazuje ženu znásilňovanou partou mužů na kulečníkovém stole. Několik měsíců poté došlo v jednom americkém státě ke skupinovému znásilnění ženy a odpovědí L. Flynta bylo publikování pohledu zobrazujícího jinou nahou ženu na kulečníkovém stole tentokrát s nápisem: "Pozdrav z New Bedford, Massachusetts, města, které má v Americe prvenství v portugalském skupinovém znásilnění." (Aspekt) Výjimkou v tomto časopise nejsou ani zobrazení mučených a vražděných žen.

Neztotožňuji se s názorem, že legislativní zákaz pornografie či určitá omezení mohou přinést rozumné řešení v oblasti propagace sexismu, rasismu či násilí. Ale řadu argumentů feministek/ů upozorňujících na problematiku pornografie považuji za legitimní. Česká média dala prostor pouze jedné straně, spasiteli L. Flyntovi, a protestující označila za "hloupé feministky", které nemají nic jiného na práci.

Sexuální průmysl: NE! Pornografie: proč NE?

K výše uvedeným argumentům protipornografických a propornografických skupin mám řadu výhrad. Důkazy o korelaci mezi šířením pornografie a snížením násilí na ženách či růstem rovnosti mužů a žen ve společnosti se mi zdají falešné, antipornografické skupiny jsou také často napojeny na organizace, které se angažují nejen v boji za legislativní zákaz interrupcí. Nesouhlasím však ani se snahami pornografii legislativně zakázat či omezovat.

Nejsem proti pornografii z principu. Není nic špatného na tom, pokud člověk využívá ve svém sexuálním životě pornografické materiály. Stavím se však proti mainstreamové pornografii, která je součástí sexuálního průmyslu. Tato pornografie je většinou zaměřena především na uspokojování konzumenta - muže, na tom by nebylo nic špatného, kdyby žena nevystupovala většinou v podřízené pozici. Pornografické materiály často zobrazují ženy, které jsou mučené a ponižované, propagují násilí na ženách - znásilnění, sexuální zneužívání (v časopisu Hustler byla velmi populární čtenářská soutěž "About face" o nejlepší pornografickou fotografii manželky, přítelkyně či sestry, ale objevily se zde také fotografie dcer). Extrémním vyjádřením je pak snuff porno či porno zobrazující děti. Při tvorbě pornografických materiálů jsou také často modelky/ové vykořisováni a zneužívání (hrají v nich např. lidé nacházející se v nepříznivých životních situacích - lidé závislí na drogách, lidé ve špatné finanční situaci atd.). Některé příspěvky v takto pojatých časopisech legitimizují dětskou prostituci, článek v časopisu Leo hovořil o tom, že nemusíte mít výčitky, pokud si v Mexiku nebo Thajsku koupíte třináctiletou dívku. Tamější dívky totiž dřív dospívají a mají velmi vyvinutý sexuální apetit.

Pokud chceme ve svém životě využívat pornografické materiály, co brání tomu, abychom si je vyráběli sami a spojili se s lidmi, které mají stejný zájem. Podmínkou by však mělo zůstat pravidlo: "Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda dalších osob." To samozřejmě vylučuje tvorbu materiálů, které jsou založeny na vyobrazování násilí na jiných osobách. Příkladem tohoto přístupu mohou být alternativní pornografické časopisy či filmy, které natáčejí a tvoří lidé pro "vlastní potěšení". Cílem u nich není finanční profit. Řadu takových materiálů vytváří lesbicky orientované ženy. To je možná dáno i tím, že většina pornografické produkce je určena pro muže - heterosexuály. Její součástí je řada "lesbických" snímků, ale ty slouží pro účely sexuálního uspokojení spíše mužských konzumentů. Jedním z takových časopisů je Lezzie Smut (jeho obálka a další fotografie na obrázku, i naše titulní stránka fotografií z tohoto časopisu), jeho součástí jsou nejen často odvážné fotografie, ale také literární tvorba - erotická i články o pornografii a spřízněných tématech. Takže cesta pro "politicky korektní" pornografii je možná tady.

Na závěr bych chtěla upozornit, že tento článek rozhodně není vyčerpávající studií na téma pornografie. Jeho velkým (a ne jediným) omezením je, že se vztahuje především na vzorce, které se objevují v pornografii určené pro heterosexuálně orientované muže. Mohli bychom si klást i další otázky jako např.: "Má existovat speciální pornografie pro ženy a muže? Chtějí vůbec ženy konzumovat pornografii? Je přijatelné zobrazovat násilné situace, ve kterých je omezována svoboda jednotlivce (např. znásilnění), i když jsou zcela fiktivní?…."

Linda

Zdroje:

"Akademický slovník cizích slov" (2001). Praha: Academia.
Aspekt (1998).
Hauserová, E. (1998). "Přednáška o pornografii v Gender Studies, o. p. s."
Lederer (Ed.), L. (1980). "Take Back the Night: Women on Pornography". New York: William Morrow and Company.
"Policie: magazín pro otázky bezpečnosti."
Segal, L., McIntosh, M. (Ed.) (1993). "Sex exposed: Sexuality and the Pornography Debate." New Jersey: Rutgers University Press.