FEMINISMUS, PORNOGRAFIE A CENZURA
Pornografií mám v tomto článku na mysli: explicitní popis nebo obraz sexuální aktivity v literatuře, filmu, atd.
, jehož účelem je erotická spíše než estetická stimulace či vzrušení.
Dlouhou dobu byla diskuse ohledně pornografie zablokována mezi dvěmi pohledy a to mezi moralistickým a progresivním, ten první obhajující cenzuru a ten druhý svobodu slova. S růstem feministického hnutí a rostoucí debatou ohledně tohoto tématu se vykrystalizovaly nové pohledy na tuto problematiku. Feministické hnutí přidalo na důležitosti oběma stranám této debaty. Část feministického hnutí se pod heslem "feminismus a konservativismus - jeden boj" dala na stranu cenzury a ta druhá se pornografie z různých důvodů zastávala.
Zde nám půjde především o to podrobit kritice tu část feministického hnutí, jehož postoje akorát nahrávají moralistické pravici a útočením na pornografii se akorát vyhýbá opravdovým problémům. Půjde o to vyvrátit argumenty, na nichž se proti-pornografický diskurz zakládá, o to ukázat, že cenzura uškodí nejvíce právě feministkám/tům, a o názorech na to, jak by taková pornografie měla vypadat a v čem může být užitečná.
PROTI PORNOGRAFII?
Podle prvního z argumentů proti je pornografie nebezpečím pro morální pořádek. Zastánci tradičních hodnot mají svůj ideál společnosti vedené muži, kde silní muži produkují pro slabé oddané ženy, které se poslušně obracejí na své otce a poté své manžely. Muži a ženy musí žít v monogamních manželstvích nebo celibátu, a jakékoli vyjádření sexuality mimo tento tradiční model rodiny jakožto reprodukční jednotky je považováno za deviantní a musí být odsouzeno a potíráno.
Z této perspektivy je pornografie nebezpečím pro společnost a musí se zrušit. Pornografie prý "oslabuje respekt a víru v tradiční instituce jako manželství, tradiční vztahy mezi pohlavími a tradiční roli ženy". Sledování pornografie podle nich vede k jiné koncepci vztahů, k přehodnocení manželství, inspiruje k sexuální svobodě a oslabuje vůli mít děti. Zde se dá říci, že většina feministické a anarchistické literatury hlásala a požadovala to samé. Tato analýza tedy vyvolává dojem, že pornografie je knihovnou feministických a anarchistických materiálů.
Další z argumentů je, že pornografie podněcuje sexuální násilí na ženách, je příčinou znásilnění a zneužívání dětí. Násilí na ženách existuje již tisíce let a tedy dávno před komercionalizací pornografie, země kde je dnes pornografie nedostupná, jako například Saudská Arábie nebo Irán, se nedají považovat za oblast, kde by se tyto jevy nevyskytovali - spíše naopak. Muži nutili ženy k sexuálním i nesexuálním činům po století. Problém není v sexu, jak tvrdí Andrea Dworkin(1), ale v moci a síle, kterou muži proti ženám uplatňují a která je společností podporována. Tou hlavní příčinou těchto činů je především výchova, násilí doma a pozice, kterou žena zastávala v rodině a v okolí, v okolí, kterým každá generace prochází a určuje, jaký druh násilí a uplatňování moci je přijatelný. Je to především konzervativní způsob výchovy, hlavně v rodinách konzervativních pravicových rodičů se silnou náboženskou disciplínou, kde je lidem vštěpován negativní obraz pornografie, masturbace a sexuality, který poté promítají na ženu (základní problém - co se týká znásilnění a násilí v rodině), kde je dětem bráněno v návštěvě hodin sexuální výchovy a kde je učili, že sex je něco špatného a ženy, které ho mají rády jsou kurvy. V těchto rodinách se tvoří předsudky o tom, jakou roli má žena zastávat a co a jak dělat. Tomuto odpovídají i průzkumy provedené na toto téma: většina pachatelů sexuálních zločinů pochází z autoritářských rodin a mají negativní pohled na sexualitu a jedním z ukazatelů genderové nerovnosti je právě počet náboženských fundamentalistů(2) v oblasti. Rozhodně tedy ne pornografie, která nám předkládá spíše pravý opak.
Mluví se zde ještě o tom, jak pachatelé používají pornografii při trestném činu. Ano, je bezpochyby pravda, že se stává, že pachatel použije pornografii při činu, stejně jako je pravda, že někteří z nich používají citace z Bible, někteří kuchyňské nože, jiní zas lepící pásku nebo cigarety a většina nějakou řeč. A proto to všechno zakážeme používat?!
Další z řady argumentů je násilí na ženách a jejich ponižování v pornografických filmech. V této souvislosti jsou často zmiňovány sadomasochistické filmy. Tyto filmy jsou prý plné mučení, ponižování a dominance muže nad ženou (ty dva poslední se vytahují i na ostatní pornografii). Toto ale není pravda. Za prvé sadomasochismus je jednou z plnohodnotných sexuálních orientací a ti lidé to dělají dobrovolně a proto že je to sexuálně uspokojuje. Za druhé právě pornografie nejčastěji představuje ženu jako sexuální bytost, jako nezávislou osobu kontrolující svůj život oddávající se sexu proto, že jí to baví, a právě sadomasochismus jí často představuje v dominantní roli. Rozhodně se tedy nedá říci, že pornografie ve spojení s násilím produkuje pachatele znásilnění, pro toto stačí porovnat Japonsko, kde je k dispozici o hodně násilnější pornografie než v USA, a počet znásilněných je 2,4 na 100 000 obyvatel, zatímco v USA tento počet dosahuje 34,5 na 100 000. Pravdou však zůstává, že lidé pracující v pornobyznysu jsou vykořisováni zaměstnavateli stejně tak jako lidé pracující v továrně či na stavbě. Pornografie, striptýz či prostituce jsou sociálně odsuzovaná povolání, která jsou však ze své podstaty srovnatelná s ostatními společensky uznávanými způsoby obživy. Avedon Carol(3) v jednom ze svých rozhovorů mluví o své práci se sexuálními pracovnicemi a říká zde, že "znala ženy co šly pracovat jako prostitutky aby unikly kanclu". Ano, vykořisování je formou násilí, násilí, které na nás páchá kapitalismus. Lidé si vybírají (pokud mají z čeho) mezi menším zlem a poté už jde jen o to, jakou má kdo vizi práce. "Samozřejmě někdo není dělán na to být žebrákem z povolání a někdo na to být pornoherec/čka, ale jsou i lidé, kteří nejsou děláni na to pracovat v kanceláři, dělat sekretářku či dělníka v továrně a po pravdě - já neznám moc lidí, co by inspirovalo chodit makat do továrny". Ale tohle násilí se na pornografii neomezuje a není to násilí, o kterém kritici pornografie mluví.
CENZUROU K OSVOBOZENI źEN?
Historicky cenzura vždy poškodila ženy a nikdy díky ní neklesl sexismus ani násilí. Za posledních 25 let si ženy vybojovaly právo mluvit o sexu, reprodukci, antikoncepci a rozkoši. Omezení sexuálních materiálů, a to a už v umění či komerční pornografii, je často prosazováno ve jménu "ochrany ženy". Tato omezení však nikterak nepomáhají propagovat ženskou rovnost a svobodu, ale pouze podětinští ženy. Názor, že myšlenky, informace či obrázky obsahující sex nutně ubližují ženám, akorát podpoří návrat k Viktoriánským stereotypům, ze kterých bylo tak těžké se vymanit. V předešlých staletích bylo o hodně víc omezení, než máme my dnes, a stejně tak bylo i o hodně víc diskriminace žen. Argument, že jsou lidé, kteří považují pornografii za nebezpečnou, ještě není důvod k její cenzuře - spíše naopak. Ano, pornografie je nebezpečná, protože popírá dnešní restriktivní pohled na sexualitu a zpochybňuje instituce, ke kterým se právě mocní snaží všem od malička vštěpovat respekt. Právě proto považuje tolik lidí feminismus či anarchismus za nebezpečný. A cenzura se vždy otočí právě proti těmto lidem - například v roce 1994 byla zrušena feministická emailová konference kvůli údajným "provokativním" myšlenkám, které se zde měli probírat.
Nové zákony akorát umožní státu nadále kontrolovat ženy a nahraje pravicovým silám v zemi. Cenzura je nebezpečný nástroj, který je především určen na utišení disentu, který se snaží bojovat s útlakem společnosti a státu, je to zbraň v rukou těch u moci. V Kanadě byly zabaveny feministické knihy a lesbické časopisy pod záštitou nově zavedených zákonů, které pomáhala vytvořit americká právnička pro-cenzuru, Catharine MacKinnon. Paradoxně byla mezi prvními postiženými i její kolegyně Andrea Dworkin a její dvě knihy proti-pornografii. Je též zajímavé, že většina kampaní za cenzuru se týká materiálů s politickou či sexuální tématikou a nikoho nenapadne požadovat zákaz náboženských přednášek, kde jsou vyslovovány neuvěřitelně sexistické, homofobní a ponižující věci, zatímco je zakázáno ukazovat milující se lidi.
Většina feministek proti-pornografii si neuvědomuje obrovský konflikt mezi moralistickou/autoritářskou vůlí cenzurovat a feministickou vůlí osvobodit ženu od tradiční sexuální role. Volají po hromadě cenzorů, kteří budou ostatním určovat, co budeme moci říkat, na co se koukat, co číst a co si myslet.
PORNOGRAFIE DNES A ZÍTRA
Je pravda, že jsou tu věci, které můžeme pornografii vyčítat. Některé už jsem zmínil, ale minimálně jedné jsem se ještě nevěnoval. Pornografie byla tradičně dominována muži, stejně tak jako většina ostatních médií. Odpověď na to však není volání po zrušení pornografie, ale spíše volání po lepší pornografii, která by zahrnovala i tu dělanou ženami pro ženy. Řešením pro špatnou pornografii je dobrá pornografie, osvobozená od sexismu, nikoli žádná pornografie. Tento sexismus jí však není "vrozený": Pro heterosexuálně orientované lidi existuje pornografie, kde jsou jak muži tak ženy, a to jak odděleně tak společně. Lesbická pornografie zobrazuje pouze ženy a ta pro gaye zas pouze muže. Sadomasochistická zase muže ovládané ženami stejně jako ženy muži. źádná asymetrie mezi pohlavími nemusí být nutně přítomna. Fakt, že dnes pornografie zobrazuje především nahé ženy, je z části dána tím, že je to ze společenského a právního hlediska přijatelnější.
Přesto vše jsou v pornografii méně reprodukovány sexuální
stereotypy než v ostatních médiích. Pornografie má jisté pozitivní poselství i ve své dnešní podobě: například ve společnosti velmi rozšířené přesvědčení, že muž, který zjistí, že ho žena podvedla, má právo ji zmlátit či zabít, se v pornografii nevyskytuje. Myšlenka někoho zabít jen proto, že se pomiloval s někým jiným, je zde úplně převrácena: když přijde muž domů a najde svou ženu s milencem, tak se pravděpodobně svleče a připojí, a to a už po pozvání či z vlastní iniciativy, a bude vítán. Vždy je zde přítomna pozitivní myšlenka, že je v pořádku, když je sex zábavou a nejen fyzickým kontaktem určeným k reprodukci. Sex a sexualita jsou významnou součástí lidského života a radosti. Lidé musí být svobodni prozkoumávat a užívat si obojího bez překážek (dokud tím nikoho jiného neomezují). Způsob, jak tak činit, nebo spíš jeho část, je produkce či konzumace pornografie, která je ve své podstatě oslavou radosti, kterou sex přináší sám o sobě. Z tohoto pohledu je pornografie daleko od ponižování lidí a pomáhá lidem rozvíjet potěšení, které z toho mají (a ne všichni mají ze sexu potěšení). Bránit těmto lidem k jejímu přístupu je bránit jim se realizovat, a tím je ponižovat. Je to forma snů a představ, které lidem probíhají hlavou, když masturbují či se milují.
Pornografii je též možno využít v sexuální výuce, která je nejlepší formou prevence sexuálně motivovaných trestných činů. Většina průzkumů ukazuje na to, že dětem je potřeba řícti co nejdřív to, že sex není špatný a že může být dobrý pro oba, muže i ženu. Je potřeba, aby se rodiče či jakákoli jiná osoba, která se o dítě stará, s dětmi bavili o všem, na co děti narazí a to nejen co se sexuality týká. Skrývání všech sexuálních materiálů před dětmi velice zkomplikovalo programy sexuální výchovy, které by mohly dětem pomoci pochopit jejich sexualitu, a tak moci například rozpoznat nevhodné chování dospělého. Pokud mají dostatečné informace o problematice, může on či ona rozpoznat, že to, co se stalo, bylo špatné, a že je potřeba za někým zajít a věc řešit. Velmi pomůže, když dítě už zná terminologii, aby popsalo, co se stalo, a nedošlo tak k nedorozumění. Dodnes žádný výzkum nedokázal, že by seznámení s pornografií mohlo dětem jakkoli ublížit či je deformovat. Je to pochopitelné i z toho hlediska, že sex je aktivita, které by se klidně věnovali (existují společnosti, kde mezi dětmi dochází již od malička k pohlavním stykům v rámci různých her) (4) a proto je těžké pochopit, jak by pouhé setkání s pornografií mohlo děti jakkoli poškodit.
Proto, aby se feminismus a anarchismus, jeden doplňující druhý, mohli stát progresivní a vizionářskou silou do budoucnosti v oblasti sexuality, musí se stavět proti cenzuře, požadovat dekriminalizaci prostituce a podporovat sexuální výchovu oproštěnou od sexistických předsudků. Dokud nejsme schopni řešit problémy týkající se sexuality, nemůžeme řešit problémy týkající se feminismu. Jedna z hlavních myšlenek feministického diskurzu byla vždy kritika stereotypu ženy jako bytosti odloučené od své sexuality, a to z toho důvodu, že sexualita je něco čistě mužského, co mají muži od žen obdržet. Je též důležité, aby si okolí uvědomilo, že proti-pornografický postoj není postojem celého feministického hnutí, ale jenom jedné jeho části.
Mělo by se vyhnout konzervativním pohledům, že muži jsou nebezpeční společnosti pokud masturbují nad sexuálními materiály a že právě toto povede k růstu potencionálních pachatelů sexuálních trestných činů v našem okolí, ale soustředit se na opravdové příčiny, jež vězí ve směsici odcizení a chudoby, nezaměstnanosti a beznaděje, která právě způsobuje růst kriminality. Důležité je též nespoléhat se na iluzorní ochranu ze strany státu a patriarchátu, která akorát celý problém prohlubuje a ještě více zamlžuje.
Ondra Volek
Poznámky:
(1) A.Dworkin je jedna z hlavních představitelek proti-pornografického proudu v USA. Podle ní je každý pohlavní styk ponižující a právě v sexu je pravý původ sexismu.
(2) Fundamentalismem zde nemyslím pouze hnutí typu Taliban ale i většinu ortodoxních katolíků, protestantů, židů či muslimů.
(3) Avedon Carol je členkou anglické skupiny Feminists Against Cenzorship zabývající se kampaní proti cenzuře, prací s lidmi pracujícími v sexuálních službách, a osvobozením žen. Vycházejí z anarchistických a radikálně levicových postojů.
(4) Pohlaví, gender a společnost. Ann Oakley
