Pornografie: pro a proti.
Upozornění: pokavad se v tomto příspěvku mluví o "pornografii" a není výslovně uvedeno jinak, jsou tím myšlena taková díla, jehož vzniku se všechny na něm participující (na vzniku, distribuci a spotřebě a to přímo i nepřímo) subjekty zúčastnily dobrovolně. Pokavad se tyto subjekty neúčastní dobrovolně, problém není v pornografii jako takové, ale spíš v tom, že část tohoto světa je založena na vnucené vůli, autoritě, ekonomické, mocenské a genderové nadřazenosti a faktu, že velká část společnosti považuje skutečnost, že svět je rozdělen na ty, kteří vládnou a na ty, kteří jsou ovládaní, za v podstatě normální.
Co je to pornografie?
Etymologie slova pornografie je odvozena od řeckého porné (nevěstka) a grafó (píšu). Pokud slovo grafó rozšíříme v souladu s vývojem i na další možnosti záznamu informace, můžeme s mírnou nadsázkou prohlásit, že podle etymologie slova se jedná o takový artefakt, na němž se zobrazený subjekt chová jako děvka. To je ale velice problematické vzhledem k nemožnosti objektivně určit, co je to "chovat se jako děvka" a co už není.
Akademický slovník cizích slov říká o slově pornografie následující: zpravidla neumělecké zdůraznění sexu v literatuře a umění vybočující z norem konvenční morálky. Pokud pomineme absolutně vágní výraz "zpravidla neumělecké", minimálně proto, že dělení na umělecké a neumělecké je velice subjektivní a není ani bez zajímavosti, že právo rozhodovat (a následně pod hrozbou sankce vnucovat svůj postoj) si osobují takřka všechny vládnoucí režimy, problematické je i ono "vybočující z norem konvenční morálky". Při pohledu na mainstreamovou pornografii, a to i tzv. hardcore -pornografie taková, která zobrazuje genitálie ve vzájemném kontaktu resp. ztopořený penis, musíme dojít k závěru, že ani tato pornografie nezobrazuje nic, co by neviděl kterýkoli člověk, který měl by jednou v životě sex s jinou osobou než se svou vlastní a nebyla při tom naprostá tma. Protože mám oprávněný důvod domnívat se, že takových osob je v populaci s výjimkou malých dětí naprostá většina, lze na základě definice Akademického slovníku cizích slov dospět ke dvěma závěrům. Buď že zobrazení nebo jiné uchování toho, co zná z vlastního života většina populace, vybočuje z norem konvenční morálky nebo že je Akademický slovník cizích slov co se týče definice toho co je a co není pornografie úplně k ničemu.
Po delším uvažování jsem si nakonec utvořil definici vlastní. Pornografie je takový záznam na nosiči informací nebo prezentace v reálném čase, které vznikají nebo jsou druhotně šířeny s cílem navodit u příjemce sexuální vzrušení.
Historie pornografie.
Díla, která můžeme označit za pornografická, se objevují už ve starověkém Egyptě, Indii, Řecku a Římě. Protože však v Indii a Egyptě měla tato díla spíš spirituální nebo rituální náboj a antika měla obecně k sexu a všemu souvisejícímu jiný vztah než dnešní Euroamerická civilizace, není možné se o tuto historii ve vztahu k současnosti příliš opírat. Není to možné ani u tzv. přírodních národů, kde je explicitní sex důležitou stránkou ústní nebo umělecké (artefakty) tradice. To je ještě více patrné, vezmeme-li v úvahu fakt, že i řada dětských pohádek národů, které nepatří k evropo-křesanskému kulturnímu okruhu, je plna sexu, incestu, sodomie, násilí a podobně. Ozvěny předkřesanské kmenové tradice lze vystopovat i u pohádek z našeho kulturního okruhu i přesto, že byly postupně tlumeny a vyhlazovány křesanskou morálkou. Co jiného je fakt, že draci žádají nevěsty (princezny) - pany, než to, že je pak někde v temných zákoutích svých doupat hodlají deflorovat, aby byli následně přemoženi a zabiti princem, který se pak ošemetné úlohy deflorace ujme místo monstra. Princ je obvykle "externista" z území cizího státu, kmene - mimochodem příchod cizince, řešitele situace je jedním z nejrozšířenějších mýtických prvků vůbec - tím je pak zajištěn i přísun nové krve a zvětšování panství. A pokavad není v pohádce explicitní motiv "partnerského" sexu a touhy, dá se sexuální podtext vystopovat i jinak. Co jiného je pohádka O Kocourovi v botách než přihlášení se k fetišismu bot - retifismu. O Kocourovi v botách - O Kocourovi ve vysokých kožených botách - O Čičině ve vysokejch koženejch botách - vysoké kožené boty jako symbol moci a dominance. O Popelce a jejím čachrování se střevíčkem ani nemluvě. Bylo by poměrně logické, kdyby zábava pro děti (pohádky) a pro dospělé (pornografie) měly společné kořeny. Nic jiného nepůsobí na lidi tak přitažlivě jako triumvirát: peníze, sex a násilí - tři symboly moci. Vtírá se i otázka, zda současné pornofilmy plné mužů s velkými penisy, kteří vydrží souložit 80 minut v kuse v těch nejkrkolomnějších polohách, nejsou jen následovníci hrdinských a bohatýrských eposů.
Pornografická díla vznikala samozřejmě po celou dobu středověku, ale byla více méně omezena pro potřeby jejich autora nebo se šířila pokoutně - a to ještě velmi omezeně. Prvním mezníkem byla revoluce 1789 ve Francii, kdy došlo k radikální změně poměrů takřka přes noc a brzy se objevila i volně šířená pornografická díla - volnomyšlenkáři považovali explicitnost sexuální problematiky za součást osvobození člověka. Pádem Bastily osvobozený markýz de Sade navždy a nesmazatelně poznamenal tvář pornografie. Pokud se vám někdy dostane do rukou Justina (v kompletním vydání, ne zmršenina, která vyšla v roce 1990 v na1kladatelství Čtení na cesty) nelitujte času a přečtete si ji. Velice propracované libertinsko-filozofické úvahy se neopakovatelným způsobem střídají s detailním líčením "menšinových sexuálních praktik". Tomuto rozvoji však rázně učinil přítrž vznik císařství.
Další vývojový skok nastal v druhé polovině 19. století s šířením fotografie. Muži s nakroucenými kníry a vlasy potřenými brilantinou souloží před objektivem s ženami s na dnešní dobu nezvykle širokými boky. Nevýhodou byla dlouhá, i několikaminutová expozice. Tento typ pornografie se jako menšinový žánr pod názvem "antique porn" udržel dodnes a stále vznikají díla vytvořená v tomto stylu a šíří se i díla autentická.
Možná ještě významnější byl pro pornografii vznik filmu na přelomu devatenáctého a dvacátého století. V roce 1908 se koná ve Francii první (utajené) promítání pornofilmu. Jednalo se o nedochovaný snímek A l'ecu d'or ou La bonne auberge - U zlaáku aneb Dobrý hostinec. Roku 1909 rozhání pařížská policie promítání (pederastického) porna. Z roku 1910 pochází první dochovaný pornofilm Grass Sandwich - A Free Ride. Filmy se promítaly buď v nevěstincích nebo v uzavřených kavárnách, popřípadě byly distribuovány zásilkovým prodejem. V šedesátých letech se stalo několik událostí, které významně ovlivnili další směřování pornofilmů: rozšířilo se užívání 8mm kamer, takže si pornofilm mohl natočit takřka každý - vniká tzv. amatérské porno (amateur porn). V roce 1972 jsou natočeny první dva vysloveně kultovní pornofilmy: Deep Throat a Devil in Mrs Jones - filmy, které svou estetikou ovlivnily porno na příštích 15 let a první opravdu masově známé pornofilmy. S rozšířením televize se liberalizuje kino - vznikají specializovaná kina na pro menšinové žánry - včetně porna. V roce 1973 je v Marseilles za obrovského zájmu promítán první pornofilm v kině. Dalším důležitým mezníkem je vznik videa. V roce 1979 je natočen film Inside Hollywood, který je určen pouze pro videodistribuci. Hlavní mužskou roli ztvárnil Ron Jeremy, jeden z nejznámějších mužských pornoherců, který kromě porna hraje v komediích typu Ghost Busters, ale ve své vlastní režii natáčí i dadaistické a velice vtipné snímky - nezřídka se sarkastickým politickým podtextem. Kdo v živote viděl 2 pornofilmy, tak na 95% viděl Rona Jeremyho - je to ten malý, obtloustlý, plešatý muž s vizáží italského prodavače na rybím trhu, s tělem pokrytým hustými chlupy a obrovským penisem. V prodeji jsou první videokamery a naplno propuká móda amatérského porna, hrají v něm rodiny, sousedi, přátelé, alkohol, třesoucí se obraz a zvuk nahrávaný na kamerový mikrofon. Tato móda je tak velká, že v profesionální produkci vznikají falešná amatérská porna. V roce 1984 je více filmů distribuováno na VHS než na filmu, který vymírá. V roce 1985 běží na placeném TV programu Canal Plus první pornofilm - rána z milosti filmové distribuci pornofilmů. 1992 - internet se demokratizuje a začíná vypadat tak, jak ho známe dnes.
Porno jako politikum a chiméra dětské pornografie
S kritikou pornografie se v podstatě setkáváme ze tří stran: jedním je pohled křesansko-konzervativní, druhý má své kořeny ve feministickém hnutí resp. jeho větší části a tím třetím je restrikce pornografie ze strany státu.
Pokud neodbudeme křesansko-konzervativní kritiku pornografie poukazem na fakt, že konzervativní křesané jsou duchovními následovníky těch, kteří v historii osnovali perzekuci takových "zvráceností" jako je homosexualita, onanie, cizoložství a nemanželského pohlavnímu styku a těch milovníků bližního svého, kteří v konglomerátu se světskou mocí posílali takovéto "zvrhlíky" na mučidla nebo rovnou hranice - a dnes jen na něco takového nedisponují patřičnými převodovými pákami, tak se tedy svůj sklon k etickému a kulturního totalitářství snaží realizovat mj. na poli pornografie, zbude několik důvodů, kterými tyto kruhy kritiku pornografie zaštiují. Pornografie je zvrhlá a vede lidi ke zvrhlosti. Pornografie kazí mládež. Pornografie je zvrhlá sama od sebe. Pro většinu konzervativních křesanů je zvrhlá jakákoli sexuální aktivita, která se neodehrává v rámci manželského svazku a s úmyslem přivést na svět dítě. Nesetkal jsem se s žádnou prací, která by potvrzovala nebo se pokoušela potvrdit, že by konzumace pornografie v mladém věku vedla k problémům v pozdějším sexuálním životě. Pro opak svědčí třeba statistika Světové zdravotnické organizace, podle které patří státy s nejliberálnějším přístupem k pornografii (Německo, Holandsko, Dánsko) mezi ty s nejnižším počtem interrupcí a ty, kde lidé zahajují sexuální život spíše později.
Druhým pohledem je feministická kritika pornografie, podle které je žena v pornografii degradována na pouhý objekt ukojení mužského chtíče a muži díky pornografii nutí ženy k sexuálním praktikám, které jsou jim nepříjemné nebo nepřirozené. Tato kritika staví na zcestné myšlence, že jsou to muži, kdo mají v hlavě tyto "prasárny" a že je ženská sexualita úplně odlišná, jakoby tlumenější. Příčinu tohoto názoru vidím v tom, že ženy po celou historii civilizace měli menší přístup k uspokojení svých sexuálních fantazií, ne že by je neměly, ale podřízené postavení v rámci rodiny a společnosti jim je nikdy neumožňovalo rozvíjet. Svou roli určitě sehrává i nižší ekonomická síla žen a jejich mobilita v rámci společnosti. Co je podle mého názoru nejtragičtější je to, že feministická kritika pornografie de facto podporuje konzervativní a tradiční pojetí ženské sexuality a staví ženu do postavení, kdy čeká, až jí nějaký muž sbalí, dostane a přeřízne. A žena, která se chová jinak, a tím narušuje tyto představy části feministického hnutí se pak v jeho očích stává minimálně velmi podezřelou, v horším případě děvkou, které bývá udělen politicky korektnější status "ona je promiskuitní". Ano, je zřejmé, že kdyby nebyla pornografie, bylo by jistě menší procento mužů, kterým by se hlavou honila myšlenka na anální sex, ale pokud někdo nutí ženu k něčemu, co dotyčná odmítá, tak asi nebude problém v pornografii.
Je pravda, že pornografie jako taková je založena na moci, na submisivitě a dominanci. Domnívám se ale, že se jedná o jiný typ moci než tu, která nás všechny vede k poslušnosti nechat se vykořisovat, k honbě za konzumem (který je skutečnou příčinou toho, proč se část žen účinkujících v pornografii následně cítí zneužitých - drahé oblečení, život v relativním přepychu a to za zlomek času, který by jinak strávila většinou ostatních druhů námezdní práce). Celý systém hierarchizované moci je nastaven k získávání nebo udržování privilegovaného postavení, submisivita a dominance v pornografii je ale nástrojem k navození sexuálního vzrušení. Pokud tak subjekty jednají ze své vlastní svobodné vůle, nevidím v celé věci problém, pokud nejednají, je potom pornografie jen černým kozlem shozeným z kostelní věže, na kterého byly předtím vloženy veškeré hříchy. Madam Patricia, feministická aktivistka a lesbicky orientovaná sadomasochistka k problematice degradaci (žen) v pornografii na stránkách Re/Search (http://www.vsearchmedia.com/) říká: "Západní vlády pokračují v tom, co dělali nacisté: sterilizují lidi, o kterých se prohlásí, že jsou nevhodní k reprodukci, posílají na smrt lidi, kteří pocházejí z etnických nebo náboženských menšin, perzekvují prostitutky. Sice neposílají lidi do plynu, ale vyhladoví je, neposkytnou jim práci, jejich děti umřou diky jejich rozhodnutí na podvýživu. A my místo toho, abychom se utkali s fašismem a fašistickou politikou, pořádáme hony na čarodějnice, na symboly. Sexuální fantazie prostě není politický čin."
Poslední kategorií je restriktivní omezení ze strany státu. V televizi je zakázáno předvádění explicitně sexuálních aktivit před 22 hodinou. V praxi to vypadá: náznakový sex - kdykoli; zobrazení ženského genitálu v čistě sexuální konotaci - po desáté večer; ztopořený penis nebo penetrace - nikdy. Klasická ukázka mužského šovinismu.
Zajímavější je restrikce pornografie celkově. V ČR a v podstatě v celé Evropě zákon zamezuje šíření následujících druhů pornografie: zaměřené na moč a výkaly (piss, golden showers, scat, kaviar, shitsex), zvířata (animal, zoosex, bestiality), tvrdý sadomasochismus (hard SM, torture) a děti (lolitas, pre-teen). Ve všech případech kromě dětí je však uplatňována nepsaná dekriminalizace. Močení můžete vidět v řadě produktů takřka monopolního producenta tištěné pornografie - vydavatelství PK62 - v každé trafice, výkaly a tvrdé SM (o něco méně zvířátka) pak najdete v každé větší videopůjčovně. Zcela odlišná je ale situace u tzv. dětské pornografie.
Pokusím se vysvětlit, proč v titulku nazývám dětskou pornografii chimérou. Domnívám se, že je na ní totiž kladen mnohem vetší důraz, než by odpovídalo jejímu významu. A také se domnívám, že se nejedná o náhodu, nýbrž o cílený postup. Kdysi jsem zaslechl názor, že s dětskou pornografií je to podobně jako s Chartou 77. Nikdo jí neviděl a každý ji odsuzuje. Přitom se do 80tých let jednalo o zcela běžně rozšířenou "podpultovku" v prodejnách a půjčovnách pornografie. V Dánsku byla dlouhá léta dětská pornografie dokonce legální. Vše se změnilo s nástupem civilního využívaní internetu na počátcích devadesátých let. Najednou se objevil hrozný problém, který bylo třeba řešit. Nejblíže k pravdě mají hlasy těch (například dlouholetého bojovníka proti establishmentu a pokrytectví establishmentu - Jello Biafry, bývalého zpěváka Dead Kennedys), kteří tvrdí, že vládnoucí elita si dětskou pornografii vzala jako záminku pro získání všeobecné souhlasu se sledováním a špiclováním na internetu a obratně využila faktu, že se zřejmě nenajde jedinec, který by schvaloval násilí na dětech. Mezi zobrazením sexu s "nedospělým" jedincem a násilím na něm bylo položeno rovnítko. Ve skutečnosti jsou pedofilové těmi posledními, kteří by měli zájem na ubližování lidem, které milují. Existují mezi nimi i jedinci se sklonem k sadismu, ovšem ti jsou mezi pedofily v naprostém opovržení. Nicméně je neustále vytvářen dojem, že pedofil = násilník. Není ani příliš překvapivé, že kdykoli se mluví o dětské pornografii, tak se mluví o dětské pornografii na internetu, který bývá prezentován buď jen jako hnízdiště pedofilů a extremistů všech ražení, nebo jako vhodný prostředek k nákupu (exemplárním příkladem je třeba současný "kurz" LN o internetu). Zajímavá věc nastane, když se pokusíte dětskou pornografii na internetu najít. Garantuji vám, že kromě fotografií polonahých dětí na pláži nebo zahradě (které má doma každý, kdo měl dítě a fotoaparát) a žen mezi 20ti a 40ti lety v bílých teniskách žádnou nenajdete.
Vlastimil Svoboda
