Tento web již není aktualizován.
Pokud vás zajímají
anarchofeministická témata,
navštivte anarchofeminismus.org

AFS
KDO JSME ? ANARCHO
FEMINISMUS
IDEÁL KRÁSY TRH S LIDSKÝM MASEM A DOMÁCÍ NÁSILÍ EKONOMICKÁ
GLOBALIZACE
KULTURA
A UMĚNÍ
ČASOPISY PROHLÁŠENÍ, MATERIÁLY ... anarchofeministický
archiv
H O M E
Kontaktujte nás !!!
anarchofeminismus@centrum.cz

Pokud máte zájem o Přímou cestu pište na:
baterky@centrum.cz
Zájemci ze Slovenska, prosím, kontaktujte:

ČSAF
P.O.Box 16
840 08 Bratislava 48 slovensko@csaf.cz

Černo-červená distribuce
Č.Č.D - východ
Poste Restante
066 02 Humenné 2
ccdvychod@post.cz
>>ODKAZY<<

Anarchistický
černý kříž

>>ENGLISH INFO<<
Edelweiss Piraten
Edelweiss Piraten

Spitboy

Spitboy - to jsou Karin, Todd, Adrianne a Paula.

Dívčí harcorpunková kapela, která se ve svých textech většinou zabývá genderovou otázkou, otázkou sexismu a rolemi, které jsou společností přisuzovány jednotlivým pohlavím. "Nemusíš být žena na to, abys mohl/a mluvit o sexismu. Musíš být prostě člověk, abys mohl/a mluvit o tomto problému."

Pohlaví podle nich není důležité, důležité je to, jestli má člověk co říci a co dělá. Nesnášejí označení pro dívčí kapely "foxcore", které se stává trendem a které o samotné kapele nic neříká. Je to pouhé zaměření se na to, že jsou v kapele ženy, ale samotné označení se pak už nezabývá tím, jaký styl hudby kapela hraje. Všechny jsou prostě označeny "foxcor", ale přitom zní každá z nich jinak. Nechtějí být označovány jako dívčí kapela ani nechtějí hrát roli "modelů" v punkové nebo hardcorové scéně, jsou prostě kapela, která se snaží vyjádřit své pocity a myšlenky. A to se rozhodly vyjadřovat pomocí hudby.

Adrianne v jednom rozhovoru říká: "Straší mě 'světová role modela', ve které se předpokládá, že jsem perfektní a každý by mě měl následovat ve všem, co dělám a co říkám. To je přeci blbost. Nevím, co mám dělat, mám sama problémy a taky se nesnažím říkat lidem co mají dělat a říkat. Myslím, že je skvělé, že se najdou lidé, které inspirujeme, kterým se líbí naše hudba a to, co děláme, protože tohle už udělaly zase jiné kapely pro nás. Spousta lidí ví, kdo Spitboy jsou a co děláme a proto nás také sami do foxcoru nezařazují."

Je dobré vidět ostatní lidi dělat dobré věci, když "ženská" zpívá texty a hudbu, která je zkurvená, nepůjdu a nebudu říkat, že je skvělá jenom proto, že je to "ženská", to s tím nemá nic společného. To samé, když uvidím zpívat a dělat zkurvenou hudbu "chlapa", nepůjdu a nebudu ho obdivovat jenom proto, že je to "chlap". Takže pokud uvidím dělat někoho věci, které mě opravdu inspirují, tak se budu cítit inspirována a je muž, žena či pes, který zachránil sedmileté dítě.

Nakonec ale může být inspirující vidět v kapele ženu, protože dlouhou dobu nebylo tolik kapel, ve kterých hrály ženy. Vidět ženy v některých pozicích může být inspirující zase pro jiné ženy, které doposud neměly odvahu se do něčeho pustit. Například ve sportu, kde je dost viditelné rozdělování na dívčí a chlapecký sport.

Hodně lidí se bojí, když vidí takhle agresivní kapelu, má to hodně co dělat s pocitem ohrožení, má to hodně co dělat s agresí a to je přeci tradičně mužská záležitost. Je to prostě tím, že agrese byla vždy více akceptována u mužů. Všechno je již ve výchově. "Když upadne kluk, tak se mu řekne 'no tak vstávej!', ale když spadne holka, tak se jí řekne 'Opatrně, opatrně, jsi v pořádku?' Právě o tomhle je píseň In tradition - je o zničení těchto rolí."

Musí se rozlišovat mezi agresivitou a násilím. Můžeš být agresivní, ale přitom průbojný/á v tom, co chceš říct a tím jak se prezentuješ, ale nemusíš být násilník/ce. Být násilný znamená cpát svůj názor stylem "ty se mnou nesouhlasíš, tak ti to prostě namlátím do hlavy", to nikoho nezmění. Mužské kapely se na pódiu chovají stejně, ale protože jsou Spitboy ženy, zdá se to někomu jiné než obvykle.

Spitboy se také snaží bojovat proti věkové diskriminaci. Hrají své koncerty pro všechny věkové kategorie. V Americe je plnoletost až od 21 let, takže to majitelé baru řeší tak, že tam pouští pouze nad 21 let, aby mohli vydělávat na alkoholu. Spitboy nechtějí být placené od lidí, které nezajímá nic jiného, než jen jak vydělat na "chlastu". Tento problém řeší tak, že lidé pod 21 let mají o něco dražší vstup, ale aspoň se na tenhle koncert dostanou. Těmito svými "all age shows" se snaží zabránit limotování hudby a omezování počtu lidí, kteří mohou navštěvovat koncerty.

Adrianne se dostala do punkové scény, když jí bylo 16 let a líbila se jí ta svoboda, která zde byla. Po letech se seznámila s Todd a staly se přítelkyněmi. Člověk, se kterým v té době žila, se jí zeptal, jestli nechce zpívat na kazetě, a ona souhlasila. Jení hlas nezněl jako nyní, ale Todd se to přesto líbilo. Pak se jí zeptala, jestli nechce zpívat u ní v kapele. Punk začala Todd poslouchat, když jí bylo 13 let. Vyrůstala v malém městě v Californii. A tam stačilo opravdu málo k tomu, aby člověk dostal nálepku "odlišný". Bylo tam málo lidí, kteří poslouchali alternativní hudbu, ale několik bylo opravdu natolik inspirováno, že se rozhodli založit vlastní kapelu. Nikdo z nich neuměl na nic hrát, ale koho to zajímalo, chtěli prostě hrát. Už v té době slýchaly řeči, jako že když jsou holky, tak nemůžou hrát v kapele. Nicméně v době, když se znala s Adrianne, tak se pokoušela dát dohromady lidi, kteří by mohli být společně s nimi ve skupině. Tak se také seznámila s Karin a Paulou, která se dostala k punku pomocí spolužačky, objevila skupiny jako TSOL a Social Distortion, což bylo zcela odlišné od toho, co poslouchala předtím. Začala tuhle hudbu poslouchat a konečně přišla na to, co je špatného na vládě, co je špatné okolo ní a začaly se jí otevírat nové obzory. Lidé o nich říkají, že na ženskou kapelu jsou fakt dobré. Ale to je podle nich pěkně zkurvený, protože je to jako kdyby říkali, že jsou horší, protože jsou ženy. Todd obvykle od chlapů slýchává, jak na holku umí tvrdě uhodit a přitom si ještě myslí, jaký kompliment jí nesložili. Ľtve jí, když si lidi myslí, "že malí lidi, nebo lidi s vagínou neumí hrát na bicí". Je důležité, jestli má koncert energii, a ne to, jestli na pódiu stojí žena nebo muž.

Při shánění informací o Spitboy jsme bohužel narazily také na rozhovor, který podle nás neměl být nikdy zveřejněn. Skupina se zde otevřeně zabývá svými sexuálními zážitky a to, co si zde můžeme přečíst, je sotva tak na debatu v kruhu blízkých kamarádů či kamarádek, ale zajisté ne na sáhodlouhý čtyřstránkový rozhovor, navíc v dobrém hardcorovém zinu. Holky si zde trochu odporují. Na jednu stranu se představují jako skupina, která říká, jak je dobré stát se pro druhé inspirací, ale na druhou stranu takové možnosti naprosto nevyužívají. Ale možná je pro někoho inspirující dočíst se na dvou stranách o tom, jak je důležité použít lubrikační gel. Nicméně tohle není chyba jenom ze strany Spitboy, ale také toho, kdo rozhovory tohoto typu zveřejňuje a zabýrá tak místo v časopise. Určitě je však přínostné seznámit se s tvorbou Spitboy.

Nakonec důležitá rada přímo od Spitboy - když chceš založit kapelu, tak sežeň ty pravý lidi a prostě to dělej. Chovej se podle známého hesla Just do it!!!


Světlana a Katka