Domácí štěstí (A merry war)

Tento film je natočen podle románu George Orwella: Bože zachraň aspidistru (Keep the aspidistra flying by). Oba názvy (jak románový, tak filmový) mají své opodstatnění. Vlastně jsou do jisté míry totožné, neboť aspidistra je symbolem domácího štěstí. Tato květina také provází hlavní postavu celým dějem filmu, je takovým indikátorem "revolučního" postoje Gordna.

Hlavní postavou je básník anarchista (zde je termín třeba chápat v nejširším smyslu slova) Gordon Comstock. Gordon se vzdá lukrativního zaměstnání v reklamní agentuře. Usoudí, že nebude mrhat talentem pro vymýšlení sloganů pro reklamu na kávu. Vzhledem k tomu, že jako básník není dostatečně znám, dohodí mu jeho "soudruh" a zároveň bohatý nakladatel Ravelston místo v knihkupectví v lepší londýnské čtvrti.Tak tedy Gordon klesá z vyšší střední třídy do nižší střední třídy. Pronajme si pokoj poblíž své práce a jeho ctihodná maloměšťácká paní domácí mu do pokoje dá aspidistru jako symbol domácího štěstí slušných a spořádaných rodin střední třídy. (Podle toho se k ní také Gordon chová, terorizuje jí např. tím, že jí propaluje listy.) Gordon ale po několika týdnech ztropí v opilosti veřejné pobouření a je z místa prodavače knih vyhozen. Klesá tedy opět o třídu níž do čtvrti londýnské spodiny. Kde několik měsíc hrdě trucuje (trucuje proto, že není doopravdy nucen pracovat v těchto podmínkách, ředitel reklamní agentury mu stále nabízí místo se zvýšeným platem) jak před milenkou Rosemary tak před "soudruhem" nakladatelem. Zde mu jeho domácí, místní kuplířka, dá do pokoje také aspidistru, která ovšem zde pro Gordna znamená symbol domácího štěstí proletariátu. V momentě, kdy se ale dozví, že jeho přítelkyně je těhotná odhodí svou básnickou (ale i "anarchistickou" hrdost) a jde požádat zpátky o místo v reklamní agentuře. Film tedy končí "happyendem". Gordon se svou teď již manželkou zakládají společnou domácnost, ve které samozřejmě nechybí aspidistra. Oba se "konečně" hrdě hlásí ke své střední třídě.

Film podle mne obsahuje několik zajímavých rovin. Jednak salonní revolučnost jak "soudruha" nakladatele již od počátku, ale v důsledku i Gordna. Za další film poukazuje na fenomén: nejsem - li si jist kam patřím, zkusím být anarchistou. V neposlední řadě že i anarchista/anarchistka, který/á to myslí vážně změní svůj postoj, jakmile přijde nová zodpovědnost (v tomto případě dítě). I když poslední jmenované se dá chápat i jako upozornění, že zastávat revoluční názory v momentě, kdy člověk není odpovědný pouze za sebe, je relativně obtížnější (nikoliv však nemožné).

Na závěr ještě to, že film je velmi dobře udělaný hlavně co se týče pregnantnosti dialogů, je vidět, že Orwell psal o něčem, co dobře znal. Já jsem se dobře bavila po celou dobu nad dobře formulovanými narážkami právě zejména ne salonní revolučnost všech protagonistů.

Domácí štěstí (A merry war) cca. 96 min, režie Robert Bierman.

(Pro více zájemců je možné udělat promítání, film je k dispozici na videokazetě z českým dabingem).

Tamara