Karen Horney

Narodila se roku 1885 ve vesnici nedaleko Hamburku, vystudovala medicínu v Berlíně. Byla zakládající členkou polikliniky Berlínské psychoanalytické společnosti.

Mezi její hlavní přínosy patří kritika Freudovy teorie libida, která byla do té doby posvátná a nedotknutelná. Dále její pohled na vznik neuróz a také kritická reakce na Freudovo pojetí ženské sexuality.

Horney především vychází z toho, že je potřeba vždy brát v úvahu společnost, ve které člověk žije, její kulturně etické normy. Ačkoliv se nám tento pohled dnes zdá samozřejmý, v tehdejší psychoanalýze představoval nový směr.

Jako hlavní příčinu vzniku neuróz chápe Karen Horney nedostatek tepla, něhy, lásky a uznání v dětství. To pak způsobuje u dítěte pocit osamělosti, bezmocnosti a nepřátelství. Důsledek těchto pocitů nazývá tzv. základní (bazální) úzkostí, se kterou souvisí základní konflikt. Ten znamená, že člověk prožívá protichůdné tendence ve vztahu k lidem: jít k lidem, odtáhnout se od lidí a jít proti lidem.

Sigmund Freud tvrdil, že dívky stejně jako chlapci předpokládají, že jsou všichni stejní, tedy jako chlapci. Ľok ze zjištění anatomických rozdílů mezi pohlavími v nich podle Freuda zanechává pocit vykastrovanosti a méněcennosti. Podle Freuda si tedy ženy, díky tomuto poznání, uvědomí vlastní inferioritu a superioritu muže. Horney vystoupila proti tomuto výkladu nižšího sebehodnocení žen. Zdůraznila, že dojem ženské méněcennosti je dán sociálními podmínkami, jako je diskriminace žen, která trvá po mnoho generací ve společnostech ovládaných muži. Horney trvala na tom, že feminita je vrozená a že se u dívek vyvíjí nezávisle na chlapecké a mužské maskulinitě. To představuje další myšlenku, kterou dnes považujeme za samozřejmou - tedy to, že ženská identita není odvozena od mužské, ale že se vyvíjí nezávisle na ní.

Hedvika