Když to -ová máte, tak to používejte.

Jedním z problematických aspektů českého jazyka je používání -ová.V tomto článku se nechci dopodrobna rozepisovat o zákonných problémech, uvedu zde jen základní argumenty pro a proti přechylování jmen. Nemyslím si, že zákonná úprava může něco řešit, a proto pro mě nejsou zajímavé argumenty spojené se vstupem do Evropské unie a podobně, ba naopak je shledávám za naprosto zcestné. Jde zde spíše o státní kontrolu a svobodu jednotlivce rozhodnout se svobodně o svém jménu a identitě. Někomu se může požadavek ženy zdát malicherný, ale má snad stát právo přikazovat jak se kdo bude jmenovat? Je to pouze další důkaz hierarchie moci státu nad člověkem, kterou může uplatňovat. Pokud někdo vybočuje z řady, je nutné mu v tom zabránit. Zakazování výběru jména jedenice je pouze dalším bodem v bdění státu nad člověkem, pak přichází regulace pohybu, chování, aktivit atd.

Od 1. 7. 2001 platí, že příjmení žen se budou do matriční knihy nadále zapisovat a ve výpisu z nich uvádět v souladu s pravidly české mluvnice, to znamená s odpovídající koncovkou. Co je nové: na žádost nositelky příjmení se uvede přechýlený tvar a nepřechýlený tvar vedle sebe a žena si bude moci vybrat. Ale takový postup bude možný pouze se sdělením Ministerstvu zahraničních věcí, ukládá li-to mezinárodní smlouva např. rámcová úmluva o ochraně národnostních menšin. Takže pokud si vezmete například Němce a nebudete chtít být -ová, budete se muset prohlásit za zástupkyni národnostní menšiny, abyste mohla splňovat citaci: "Státy smluvní strany ... přijmou veškerá opatření, pokud jde o chování mužů a žen s cílem dosáhnout jiných praktik založených na myšlence nadřazenosti některého z pohlaví nebo na stereotypních úlohách mužů a žen". Zároveň platí tzv. princip kmenové souhlásky, což znamená, že jména končící na konsonantu jsou automaticky přechýlitelná a tudíž přechylovaná. Cizí příjmení končící na samohlásku může žena užívat i nepřechýlené, v ostatních případech musí učinit čestné prohlášení, že se hlásí k jiné než české národnosti, což ji opravňuje užívat příjmení v nepřechýlené podobě. Navíc v současném systému, který je založen na kontrole člověka pasy a dalšími průkazy totožnosti, je zcela zcestné měnit totožnost použitím -ová. To, že pan Novák a paní Nováková jsou manželé, chápeme pouze my v České republice, např. pro izraelského celníka už to tak zcela jasné není. Proti názorům feministických lingvistek/-ů a dalších zastánců/-kyní tohoto přístupu se staví bohemisté/-ky, kteří/é říkají:

*Při používání -ová je jasné, že se jedná o ženu.

*Čeština je flektivní jazyk (jazyk ohebný).

*Problém mezi mužskou a ženskou formou stejného příjmení: zatím co mužské se bude normálně skloňovat, ženské zůstane nesklonné.

* "Když to -ová máte, tak to používejte." (přednáška v Gender Studies-argument Mgr. Jana Horálka).

*Příjímání a počešťování slov v češtině je normální, a proto není důvod se na přechylování příjmení cizích státních příslušnic dívat jako na něco neobvyklého.

Tyto argumenty nejsou důležité zvláště proto, že v češtině již ženská nepřechýlená, a hlavně nesklonná příjmení existují ve formě jako Pavlů nebo Vašků. Navíc většina těchto argumentů je lehce zpochybnitelná. Například, to že se v textu jedná o ženu, se dá zviditelnit i jiným způsobem než -ová (př. Graf řekla…). To že je něco "normální" neznamená, že je to nejlepší a pokud se začne používat i nepřechýlených příjmení, stane se i to pro nás "normálním". Pokud někdo nepřijímá argument diskriminace pohlaví (zejména v případě -ová, můžeme hovořit o přivlastňování), měl by to chápat jako zásah do osobní identity ženy. V momentě, kdy se například na titulní straně knihy objeví přechýlené jméno autorky, tak to ona nemusí chápat a navíc své jméno nemusí ani poznat. Je to zákonem přikázaná změna identity a pokud k tomu nebude nikdo ženy nutit, tak také nikomu nebude vadit, že ten vás nazve paní XY a ten Xyová. Každý z nás používá jazyk jinak, ale to by mělo záležet pouze na naší svobodné volbě a neměl by nám to určovat stát. Například v německých telefonních seznamech se za jmény uvádí F. a H. jako Frau a Herr (pán a paní). Navíc proč je tak důležité, zda je daná osoba muž či žena?( Pomineme-li případ s telefonním seznamem). Mezi další běžné argumenty zastánců/kyň -ová patří také argument nacionalistický, tedy "zničí to "NAŠI" češtinu, ovšem kdo je obsažen za tím slovem "naší"? Dále se pak uvádí "je to proti pravidlům", většina se totiž domnívá, že jazyk vychází z pravidel a nikoliv pravidla z využívání jazyka.

Tento problém je pouze jedním z mnoha, které se vyskytují při používání jazyka a podle mého názoru je jazyk silný nástroj, který člověku utváří jeho myšlení již od raného dětství. Mezi další aspekty genderové lingvistiky patří také používání slov jako např. studentXstudentka a tato problematika také nedosahuje valného pochopení, které také nedosahují valného pochopení.

Na závěr jeden absurdní příklad: Ve školním řádu na jedné z vysokých škol, který má 11 stran, se vyskytuje 204 mužských výrazů jako děkan a student a oproti tomu pouze jeden ženský v případě těhotenství přeruší budoucí matka studium. źena zde tedy není pokládána za studentku, ale pouze za biologickou matku.

Světlana