Feministická skupina 8. března byla požádána organizátory a organizátorkami tohoto shromáždění o projev. Z hlediska zaměření naší skupiny se chceme vyjádřit především ke specifickým dopadům globalizovaného kapitalismu, který není co se pohlaví týče neutrální. Ženám i mužům byly a stále jsou již od narození společností vnucovány odlišné stereotypní role, a tak i globalizace vtahuje ženy do svého víru jinak než muže. Žena je vykořisťována dvojím způsobem: jako člověk kapitalismem a jako žena patriarchátem. Kapitalismus jako historicky mladší vychází z patriarchátu a díky této koexistenci nevznikají prohlubující se sociální problémy jen mezi třídami a rasami, ale i mezi pohlavími.

Mezinárodní měnový fond, Světová banka a Světová obchodní organizace, ale i další kapitalismem tolerované a podporované instituce typu Organizace spojených národů se snaží o vytvoření falešného mýtu, že ženy z ekonomické globalizace profitují. Jedním z častých argumentů je nárůst pracovních míst pro ženy a jako největší výhoda je deklarována jejich flexibilita. Tyto argumenty však již nehovoří o všech okolnostech a souvislostech. Zaměstnanost žen sice narůstá, ale jedná se především o nekvalifikovaná pracovní místa, s horšími pracovními podmínkami a nižším platovým ohodnocením. Díky diskriminaci na pracovním trhu a přetrvávajícímu mýtu, že muž vydělává zatímco žena si přivydělává, musí ženy přijímat zaměstnání, které neodpovídá jejich kvalifikaci, ambicím a schopnostem. Jako hlavní důvod, proč mnozí zaměstnavatelé nepřijímají ženy v mladém a středním věku, je uváděno, že mohou otěhotnět nebo budou muset být často doma s nemocnými dětmi. Od ženy se automaticky očekává, že se bude starat o rodinu, a proto nebude plnohodnotným zaměstnancem. Skloubením nekvalifikovaného zaměstnání, práce v domácnosti a výchovy dětí, se žena stává plně vytíženou. Protože v kapitalismu se postavení člověka a důležitost jeho činnosti odvozuje od finančního ohodnocení a prestiže, je práce v domácnosti a výchova dětí neplacená a společensky podhodnocená a zároveň považována za samozřejmou. Na tento systém rozdělení rolí však doplácejí i muži, kteří hrají roli živitele, a proto jsou nuceni trávit většinu času v zaměstnání a v důsledku toho se rodině vzdalují.

Nejmarkantněji je dopad kapitalismu - systému založeného na vykořisťování lidí a přírody s cílem dosáhnout co největšího zisku s co nejmenšími náklady, vidět ve 3. světě. To znamená v Africe, Jižní a Střední Americe a Jihovýchodní Asii, kde jsou ženy nejčastěji zaměstnávány jako manuální pracovnice v elektronickém, potravinářském a v textilním průmyslu. V těchto odvětvích jsou posledním článkem řetězce, což znamená, že vykonávají tu nejméně odbornou práci. Jakékoliv snahy zaměstnankyň o organizaci v odborech jsou násilně potlačovány a často končí jejich propuštěním. Při přijímacích pohovorech jsou ženy ponižovány dotazy na sexuální a partnerský život a někdy jsou nuceny podstupovat těhotenské testy. V případě těhotenství či uzavření sňatku jsou ze zaměstnání propouštěny. Stejné praktiky se, i když v menší míře a intenzitě, vyskytují i v České republice. Nejen tyto dělnice, ale i samotné továrny, ve kterých pracují, jsou posledním článkem výrobního řetězce. Globální běžící pás se díky rozptýlení výroby stále prodlužuje. Zatímco na jednu stranu plynou veškeré zisky, na druhém konci řetězce zůstává pouze stále větší bída a vykořisťovaní lidé. Největší značkové firmy jsou takzvanými "dutými podniky". Nemají vlastní továrny, navrhují pouze design, zadávají výrobu a pak výrobky prodávají, zatímco samotná výroba se přesouvá do velkokapacitních továren, malých soukromých podniků a domácností. Tento nový neoliberální trend se nazývá takzvaným "neformálním sektorem." Ten v praxi obnáší, že ženy v domácnosti, které například šijí na zakázku pro velké koncerny, ztrácí i ty nejmenší sociální jistoty. Nemají uzavřeny pracovní smlouvy, není za ně tudíž placeno žádné zdravotní pojištění, nedostávají mateřské příspěvky a ztrácí možnost organizovat se v odborech, které by byly schopny jim jejich základní práva zajistit.

Právě dnes si připomínáme boj dělníků za jejich práva, konkrétně za osmi hodinovou pracovní dobu a úsilí tehdejších anarchistů o revoluční změnu ve společnosti, která nebyla úspěšná, a smrt lidí, kteří za ni bojovali. Jedním z důvodů neúspěchu bylo i to, že v čele těchto protestů stáli především muži a mužské odbory, které v té době ani nenapadlo, že nerovnost není jenom mezi třídami, ale mezi pohlavími. Při protestech bojovali ženy i muži společně za společné cíle, avšak ženy navíc bojovaly za své zrovnoprávnění, které muži nepovažovali za tolik důležité. Tento problém byl považován za druhořadý, který se vyřeší s pádem kapitalismu. Bohužel tento názor přetrvává dodnes a mnozí lidé usilující o svobodnou společnost nepřikládají nerovnostem mezi muži a ženami takovou důležitost, jakou by si tento problém zasloužil. Usilují o rovnost ve společnosti, ale v soukromí, aniž by si to třeba sami uvědomovali, porušují principy, na kterých by tuto společnost chtěli stavět. Revoluční změny ve společnosti se nedají oddělovat od revoluce každodenního života.

SPOLEČNĚ PROTI FAŠISMU, SEXISMU, STÁTU A KAPITALISMU!!!