Anarchistický první máj v Praze
Prvního května tak asi kolem 12 hodiny se začali na Střeleckém ostrově scházet první účastníci Anarchistického prvního máje. Mezitím se rozložily stolky a vlajky, kde si mohli příchozí brát různé letáky nebo kupovat tiskoviny, nálepky, pohledy, ale také nášivky. Během celého "kolování" kolem distribuce a užívání si slunečného dopoledne hrála reprodukovaná hudba. Kolem jedné hodiny si všichni vyslechli projevy ČSAF, ORA-S a Feministické skupiny 8. března. Potom se už začal formovat průvod v čele s transparenty a sambou. Pochod směřoval od Střeleckého ostrova po Národní třídě na Václavské náměstí. Asi v půli Václaváku zasáhla policie, když "úspěšně zatkla potenciálního násilníka", který se vyznačoval náramkem s hřebíky. I když se tento "nutný" zásah dá chápat jako provokace ze strany policie, žádná bitka kvůli tomu (také díky snaze organizátorů) nevznikla. Pak pochod pokračoval Opletalovou ulicí směrem na źižkov. Během celého pochodu hrála samba, skandovaly se hesla a na několika místech se průvod zastavil a někdo krátce informoval kolemjdoucí, proč jsme se dnes shromáždili. Kolem Hlavního nádraží se pokračovalo Seifertovou ulicí na źižkov. Tento úsek byl poněkud náročnější, protože celý pochod musel uhybat tramvajím, abychom nezdržovali hromadnou dopravu, kterou jezdí většina normálních lidí v Praze. Kupodivu průvod tento náročný úkol zvládl celkem dobře. Hůře ho ale zvládali přítomní policisté, kteří zbytečně dlouho zadržovali tramvaje, doslova vlastním tělem a s vážným výrazem v tváři. Asi nechtěli, aby byl někdo z účastníků akce zraněn. S vypětím všech sil jsme dorazili na Olšanské náměstí, kde byl přečten projev, který připomněl blížící se zasedání NATO v Praze. Potom byla akce oficiálně ukončena.
Co se týče mých osobních dojmů, přišla mi lepší organizace pochodu v tom smyslu, že začátek průvodu věděl, jak má jít rychle, aby byl průvod trochu souvislý, bez velkých mezer. Nějaké důležité informace se říkaly do megafonu, takže pak většina lidí věděla, co se děje. Bohužel dost špatný bylo, že v předu průvodu bylo strašně moc ožralých lidí, kteří se nejen rádi nechali fotit jako "jádro akce", ale byli i ochotní pohovořit si s novináři na téma anarchismus. Tím bych chtěla poprosit všechny střízlivé účastníky další akce, aby se drželi vpředu, aby v médiích nevyniklo nějaké zvláštní pouto mezi anarchismem a chlastem.
Hedvika
