Tento den byl kvůli zahájení summitu NATO označen za tzv. hlavní den akcí, a na čtvrteční demonstraci svolanou na 14 hodin se tedy očekávala nejvyšší účast. Ta se taky potvrdila a v porovnání s několika stovkami účastníků ve dnech předešlých se zhruba dva tisíce demonstrujících jevily jako slušný počet a obavy z malé účasti byly zažehnány. Jestliže totiž Stanislav GroSS se svým ministerstvem očekával až 20 tisíc účastníků, a podle toho také zajistil ochranu Prahy před teroristy, záškodníky a vůbec všemi těmi levicovými nezbedníky, organizátoři a organizátorky s tak hojnou účastí skutečně nepočítali/y. Nejenže masová mobilizace ani nebyla cílem, což bylo proklamováno od samého vzniku AntiNATO platformy, ale vzhledem k "bezpečnostním" opatřením, která byla zaváděna na hranicích a avizována s dostatečným předstihem, i těm pubertálním výtržníkům (narozdíl od onoho velkého S.G.) došlo, že pokoušet se do Česka dostat je zbytečným vyhazováním peněz. Pan GroSS tedy svým nezákonným opatřením podle vlastních slov "vyhrál válku na hranicích" (čímž sám připustil, že se odpůrců NATO zbavil raději ještě dříve než stihli přijet), ale o tom, že na výhru své války potřeboval naše (myšleno daňových poplatníků) peníze, se už raději nezmiňoval.

Přestože začátek demonstrace byl ohlášen na 14 hod., někteří už se na náměstí Míru sešli o hodinu dříve s tím, že se vydají na symbolický pochod směrem ke Kongresovému centru (dříve Paláci kultury). Zhruba 50 lidí se tedy vydalo na "pochod" na Nuselský most, kde se pouze symbolicky domáhalo zpřístupnění cesty dle nahlášeného (a nezakázaného) pochodu a kde byl také přečten projev. Tito lidé se po očekávaném neúspěchu vrátili zpět na náměstí Míru, kde společně s ostatními setrvali až do příchodu tzv. Východního bloku (asi 15 hod.). Demonstranti a demonstrantky se rozdělili/y do dvou skupin. Menší zamířila opět ke Kongresovému centru a za skandování hesel a zpěvu dorazila až před policejní kordony a obrněné transportéry. Zde byly z koleček vyklopeny makety představitelů vrcholné politiky a ponecháni svému osudu. Pochod se nasměroval ke zbytku demonstrace, který zatím dorazil do Bělehradské ulice, kde se asi na půl hodiny zastavil. Po spojení těchto dvou částí pokračoval do Nuslí přes náměstí Bratří synků a Ostrčilovo náměstí na nábřeží a z Palackého náměstí až k Tančícímu domu a poté Ječnou ulicí přes I. P. Pavlova zpět na náměstí Míru.

Pochod to byl vskutku dlouhý a vyčerpávající, ale zcela splnil svůj cíl. Obešel se bez jakýchkoli problémů s policií, přestože snahy policejních provokatérů byly zřejmé, a organizátorům se podařilo zajistit (až na potyčku s bolševiky) klidné prezentování vlastních názorů na Severoatlantickou alianci a nastínění anarchistických alternativ. Zároveň se povedlo dát jasně najevo, že my nejsme ti, kdo konají násilí a bez rozbitého McDonaldu se neobejdou. V té době byli v Praze jiní experti na kázání míru a konání války. Povedlo se upozornit na skutečnost, že slovo násilník - ve spojitosti s demonstranty v médiích tak hojně užívané - má své opodstatnění pouze ve spojitosti s vojenským paktem NATO.

Markéta