Ráda bych vás přivítala jménem Feministické skupiny 8.března na dnešní akci. Dnes jsme se sešli, abychom vyjádřili/y náš odpor vůči NATO, válce a militarismu. Myslíme si, že dopady politiky NATO a vůbec militarismu jsou tíživé pro všechny zúčastněné, ale přesto nám připadá důležité upozornit na specifické důsledky pro ženy. Například v případě válečného konfliktu na ženách zůstane veškerá starost o rodinu, ale i chod nejdůležitějších továren. Dále je často používáno hromadné znásilňování žen a dívek jako zbraň, čímž má být nepřítel pokořen.

Za pár dní se v Praze v čele s G. Bushem setkají zástupci států, které mají "tu čest" být součástí vojenského paktu NATO. Mají tu čest spoluvytvářet mír po celém světě, starat se o utlačované prosté lidi a snaží se jim pomoci získat zpět jejich lidská práva. Jejich pomoc je vskutku nezbytná. Dříve NATO chránilo před rudým nebezpečím z Východu, nyní ochraňuje i nás před nebezpečnými teroristy. To, že proti teroristům teď vystupuje společně s těmi rudými a naopak teroristy se dnes stávají dřívější spojenci, dnes není pro nikoho podstatné.

Válka proti terorismu už začala a prvního kroku se ujaly Spojené státy, terčem jejich útoku se stal Afghánistán. Tato akce je příkladem účinnosti jejich pomoci. Tvrdily, že motivací je znovunabytí všeobecného blaha. Chtěly zde zavést tu pravou demokracii namísto fundamentalistického islámského hnutí Taliban, především je ale hnala touha po odvetě za teroristický útok vedený na Spojené státy. Skutečnost, že situace před nástupem Talibanu, proti kterému se rozhodly vést válku, byla v mnoha ohledech dosti obdobná, jim nějak unikla. Již v roce 1992 ovládla území Afganistánu Severní Aliance, která začala omezovat práva žen. Například jim zakázala pracovat a vzdělávat se, omezila jejich účast na veřejném životě a znemožlila jim žít svůj život podle sebe. Po příchodu Talibanu se podmínky pro ženy ještě zhoršily, a to především povinností nosit burku, z čehož plynuly ženám další nesnáze. Např. většina žen neměla přístup k lékařské péči, protože před cizím mužem nemohly burku sundat, za chtěné i náhodné odhalení jakékoli části těla mohla být žena potrestána fyzickým trestem nebo poslána do vězení. Dále měly ženy zakázáno mluvit s cizími lidmi a nesměly vycházet na ulici bez doprovodu mužského příbuzného. Jak ale říká členka organizace RAWA, Revoluční asociace afghánských žen, jediný rozdíl mezi Talibany a představiteli Severní Alianci je v délce jejich plnovousů. Následné boje Severní Aliance a Talibanu, podporované západními mocnostmi, přinesly ženám hlad a bídu, ztrátu domovů, nucené přesidlování a smrt synů a manželů. Porážka Talibanu sice ženám umožnilo právo na vzdělání a na práci, ale tato práva nejsou vládou nijak podporována. Nové školy sice vznikají, ale na jejich vzniku má vláda pramalý podíl a financují je humanitární či nevládní organizace. Stejně tak už ženy nemají povinnost nosit burku, nicméně ze strachu z napadení příznivci Talibanu či návratu jejich režimu a samozřejmě i díky zažitým stereotypům ji stále neodložily. Nahrazením jednoho zla zlem menším v podobě Prozatimní vlády, složené i ze členů Severní Aliance, se pouze o těchto věcech přestalo mluvit, ale problém diskriminace žen zůstal stále. Kam se poděla manželka amerického prezidenta se svou kampaní proti degradaci afghánských žen, kterou s velkou slávou přesně před rokem zahajovala? Stále platí, že kam není zaměřena pozornost médii, se se svou pomocí nikdo z mocných nežene. Skutečností zůstává, že díky válce v Afghánistánu se Západu a především Spojeným státům otevřely nové trhy a investice do zničených oblastí jistě přinesou své plody.

Takhle tedy vypadá pomoc Spojených států a jejich spojenců. Občas se postaví proti diktátorům potlačujícím lidská práva. Alternativa, kterou v takovém případě nabízejí nebo spíše vnucují, je diktatura volného trhu. Cesta k této alternativě, tedy válečný konflikt vedený proti zlým usurpátorům, přinese vždy jen hlad a ztráty na straně obyčejných lidí.

A proto proti Nato, militarismu, za mezinárodní solidaritu.