Stejně jako při protestech proti Mezinárodnímu měnovému fondu a Světové bance před dvěma lety i letos byli při příležitosti demonstrací proti NATO a jeho summitu v Praze v ulicích vidět lidé s červenočernými kříži na rukávech či batozích. Jednalo se o členy a členky tzv. Medical group čili zdravotníky a zdravotnice, kteří/které se rozhodli/y zapojit do protestních akcí formou poskytování zdravotnické pomoci demonstrantům v případě zranění.

Jednalo se o lidi aktivně se účastnící protestů, nikoli o nestranné ošetřovatele, povětšinou zapojené i do jiných anarchistických aktivit. Své politické přesvědčení tedy nikdo neskrýval a nebyl taktéž vázán povinností ošetřit každého zraněného v konfliktu. Samozřejmě ale bylo na uvážení každého, zda např. policistu ošetří či nikoli (jen podotýkám, že pravděpodobnost nutnosti ošetřit příslušníka policie skutečně není zas tak vysoká s ohledem na jejich počet, a tedy i počet zdravotníků jejich vlastních). Mnozí z letošních členů a členek se už dříve angažovali/y v této činnosti (hlavně při zasedání MMF/SB), tudíž už nějaké zkušenosti i praktické znalosti z předchozích kurzů měli/y, někteří byli profesionálními zdravotníky a jiní zase naprostými nováčky. Společně pak tito lidé pořádali kurzy jak sami pro sebe, tak pro veřejnost, ve kterých měli/y možnost seznámit se s klasickými základy první pomoci, ale také se dozvědět mnohé o pomoci lidem např. popáleným, zasaženým slzný, či pepřovým plynem. To vše včetně praktického nácviku, vyjma popálenin, které jsme v praxi skutečně nezkoušeli/y:-).

Jedním z mála pravidel bylo (a pro příště stále je), že se lidé označení červenočerným křížem neúčastní střetů s policií. Prvořadým cílem totiž vždycky je být nablízku zraněné osobě a poskytnout jí co nejdříve zdravotnickou pomoc. Někdy je velmi obtížné přihlížet policejní brutalitě a nebránit se aktivně, nicméně stále musíme mít na paměti, že zatčený či zraněný zdravotník ostatním už moc nepomůže. Být zdravotníkem/zdravotnicí s sebou zároveň nese povinnost setrvat při střetu až do konce, a to třeba i v případě, kdy je situace skutečně nebezpečná.

Z vlastní zkušenosti bych chtěla říci, že přestože je tato činnost psychicky i fyzicky náročná (zkuste si nosit při těch pochodech na zádech veškeré zdravotnické vybavení spolu se 4 litry vody, to vše v neustálém stresu, že pokud to využijete, znamená to zraněné lidi, což je špatně, zatímco když vše proběhne jak má, taháte se s tím zbytečně :-), ten pocit, že jste někomu pomohl a možná mu i zachránil život, je úžasný.

Závěrem bych chtěla dodat snad jen jedno: jsem skutečně ráda, že vše proběhlo tak, abych mohla říct, že jakožto zdravotník, jsem byla naprosto zbytečná.

Markéta