Žena a média

V současné době jsou ve společnosti stanoveny jak ženské, tak mužské ideály krásy - ženy mají být krásné a něžné, muži silní a nezávislí.

Každá doba má svůj ideál krásy, který je přirozený do té doby, dokud nezačne poškozovat tělo a psychiku. Přijímat ho je dobré, dokud nám přináší estetický požitek, a tak nás obohacuje. V dnešní době se ale rozvinul do podoby módního diktátu, který klade obrovské nároky na obě pohlaví. Vytváření vlastní image nevychází z osobních hodnot jednotlivce, ale z tlaku společnosti.

Dochází tak k paradoxu, že ačkoliv je ideál ženské i mužské krásy v představách žen i mužů odlišný od ideálu mediálně vytvořeného, mnozí lidé jej vědomě či podvědomě touží napodobit. To je však přirozenou cestou téměř nemožné.

Snaha o přizpůsobení se je nejen zdrojem komplexu méněcennosti, ale vede i k nepřirozeným zásahům do lidského těla - plastickým operacím a může ústit až v psychické poruchy jako jsou mentální anorexie a bulimie.

Média

Vytvářejí a upevňují stereotypní obraz ženy a jejích rolí ve společnosti. Žena je představována převážně ve dvou podobách: jako opora muže, jemuž vytváří zázemí a domácí pohodu, anebo jako sexuální objekt, který má připoutat pozornost k nabízeným produktům. Existuje sice ještě třetí model ženy - manažerky, podnikatelky, ženy ve významném společenském postavení - ten je však pro běžnou ženu téměř nedosažitelný. Ve všech třech případech je žena prezentována jako šťastná a bezstarostná bytost. O každodenních problémech jejího života, domácím násilí, nejrůznějších formách diskriminace a ponižování se média v podstatě nezmiňují. Za každým zářivým úsměvem se ale skrývají hodiny dřiny, přemáhání a podřizování se nesmyslným společenským konvencím. Realita se vytrácí.

Reklama

Jedním z mediálních prostředků, který nás pronásleduje téměř na každém kroku je reklama. Snaží se nám prodat výrobky od kartáčku na zuby s ohebnou hlavou po super luxusní Mercedes či novou střechu na dům. Je neoddělitelnou součástí světa, který nás obklopuje a většina z nás ji bere jako samozřejmost, v lepším případě jako nutné zlo.

Když se však na reklamu podíváme z jiné stránky, zjistíme, že je v ní žena v mnoha ohledech zneužívána. Reklama, v níž se objevují ženy, je dvojí - cílená na ženy a cílená na muže. První role, tzv. přirozená, znázorňuje ženu v jejím společností určeném prostředí: jako starostlivou matku, která se rozhoduje, jaké plenky jsou nejlepší pro jejího novorozence, jako pečlivou hospodyňku s novým jemným jarem, která je nejšťastnější, když může žehlit novou napařovací žehličkou, vytírat podlahu třikrát denně, luxovat roztoče, prát s novým zaručeným pracím prostředkem (ovšem i v tom ji musí poradit muž - odborník) a navrch mazat celé rodině chléb novým taveným sýrem bez tuku.

Dalším druhem reklamy cílené na ženy jsou reklamy na kosmetiku a různé jiné zkrášlovací prostředky, kterými okouzlí každého muže a žádný jí neodolá. Jinými slovy řečeno, když nebudete používat prostředek, který z vás udělá krásku z titulní stránky, žádný pořádný muž o vás ani okem nezavadí. V tomto ohledu jsou nepřekonatelné reklamy na hubnoucí přípravky. Slogany typu Zhubla jsem třicet kilo a potkala jsem skvělého muže jsou naprostým popřením ženské i mužské přirozenosti a přirozené krásy jako celku a jsou otevřeným projevem sexismu. Říkají ženě, jak má vypadat, aby byla společensky přijatelná.

Druhá úloha ženy v reklamě je role sexuálního objektu nebo součásti nabízeného zboží. Tento typ reklamy je cílený na muže. Reklamy na silikonová lepidla na dlaždičky, na pánské časopisy či na auta, ve kterých se převážně objevují dívky s mírami 90-60-90, v podstatě mužům říkají: Kup si toto auto, tento časopis, tenhle alkohol a ženy tě budou chtít, dokonce ti vlezou až do postele.

Je nutné si nebezpečí reklamy uvědomit dříve, než ve společnosti zakoření již tak dost silný pocit falešného ideálu krásy, popření lidské přirozenosti, rasismu a xenofobie.

Zdraví

Současná společnost nutí ženy přizpůsobovat se nepřirozenému ideálu krásy, který je však pro většinu nedosažitelný. Působí negativně na psychiku a potažmo na fyzické zdraví. Duševní obtíže začínají snížením sebevědomí, osobnostní nejistotou a pocity méněcennosti, ústí však do chronických depresí a mohou skončit až tak závažnými onemocněními, jako jsou mentální anorexie a bulimie.

Mentální anorexie je onemocnění, které postihuje převážně mladé ženy a dívky. Ty se snaží zabránit tloustnutí, často jen domnělému, odmítají přijímat potravu, vyvolávají si zvracení. Dojde tak k vytvoření nechutenství, které se může střídat s obdobími bulimie - nezvladatelnými záchvaty žravosti a přejídání, které jsou současně provázeny snahou zabránit ztloustnutí pomocí zvracení a užívání projímadel. Dochází k výraznému snížení tělesné hmotnosti a ztrátě menstruačního krvácení. Často se objevují psychické změny - hysterické a neurotické rysy, lhavost apod. Nemoc může skončit celkovým metabolickým rozvratem organismu a smrtí.

Dalším nepřehlédnutelným aspektem negativního vlivu tzv. ideálu krásy na lidskou psychiku jsou nepřirozené zásahy do lidského těla v podobě plastických operací. Důkazem je množství zkrášlujících operací (nejčastěji úprava velikosti a tvaru prsou a liposukce), kterých je ročně vykonáno více než ostatních, zdraví zachraňujících operací. Současná společnost si už na možnost provádění takovýchto operací zvykla. Není nijak neobvyklé, že muž daruje partnerce k narozeninám úpravu prsou. Extrémem je současný módní trend v Brazílii, kde dívky dostávají poukázku na operaci prsou už k 15. narozeninám.

Není nutné připomínat, že jakýkoli fyzický zásah do lidského těla, který není nezbytně nutný, je vždy nepřirozený a nezdravý a může být i životu nebezpečný. Někteří lidé řeší své problémy s nadváhou pomocí různých diet. Pakliže dodržují pravidla zdravé výživy v kombinaci s aktivním pohybem, je vše v pořádku. Bohužel ne všechny hubnoucí prostředky jsou vhodné. Při jejich používání může dojít k celkové podvýživě (a to i u osob s velkou nadváhou), která se projevuje celkovou tělesnou slabostí, únavou, selháváním životně důležitých orgánů a celkovým metabolickým rozvratem organismu, často provázeným psychickými poruchami, anorexií a končícím v mnoha případech smrtí.

Módní průmysl

Osmdesátá léta přinesla výraznou změnu v oblasti módy. Střední třída začala přejímat sociální návyky, které byly do té doby vyhrazeny pouze nejvyšším vrstvám. To mimo jiné umožnilo gigantický rozvoj výroby luxusních oděvů. Do této doby také spadá vznik kultu tzv. supermodelek. Koncem osmdesátých let se v oblasti módy objevuje kult štíhlosti. Miliony žen v zemích bohatého Severu jsou od té doby vystaveny srovnávání svého těla s postavami modelek, které jsou vybírány záměrně tak, aby se jejich vizáž zdála ženám nedosažitelná. Skutečně málokterá žena má fyzické předpoklady k tomu, aby při výšce 180ti centimetrů vážila 55 kilogramů. Je jí však prostřednictvím odvětví, jako je např. výroba dietních přípravků, poskytnuta iluze, že něčeho takového dosáhnout lze. Není náhoda, že výrobci oděvů a výrobci dietetických přípravků bývají majetkově propojeni! Logika věci je jasná: ukážeme vám oblečení, které nemůžete nosit, ale dáme vám naději, že jednou budete, když si koupíte naše dietetické přípravky. Tento stav pomáhají udržovat i další odvětví, která jsou na módní průmysl navázána: módní časopisy, modelingové agentury, fotografové.

Módní průmysl není bez vlivu ani na ženy ve třetím světe. Řada nejluxusnějších a tedy i nejdražších módních domů nakupuje ručně zpracovávaný materiál v rozvojových zemích střední a jihovýchodní Asie, kde je vyráběn, a to především ženami, za velice nízkou mzdu a v nevyhovujících pracovních podmínkách. Některé módní domy dokonce v těchto oblastech, díky neexistujícím pracovněprávním předpisům, nulové sebeorganizaci zaměstnanců a malým mzdovým nákladům, vyrábějí i takzvanou návrhářskou konfekci. Ženy ve třetím světě tak vyrábějí zboží, které si nikdy nebudou moci dovolit, ani kdyby chtěly.

Časopisy

Zejména takzvané ženské časopisy vysílají k ženám rozporuplné signály. Vedle časopisů tradičního typu (Vlasta, Katka), kde se klade důraz na roli ženy v domácnosti a rodině (např. rubriky o vaření, šití; také zdravotní a psychologické poradny), existuje též mnoho nových časopisů, adresovaných moderní či náročné ženě. Na jedné straně jako by zvyšovaly ženám sebevědomí, především v článcích o tom, jak být krásná, úspěšná a sexy, jak se prosadit, a na druhé straně však ženám přikazují, jak vypadat. Dávají falešný pocit svobodné volby, říkají sice: buď svá, ale zároveň nabízí jen jeden, pro většinu žen nedosažitelný vzhled - v jednom čísle časopisu najdete článek o tom, že mít jiné míry než 90-60-90 ještě není důvod k sebevraždě, a hned potom si přečtete na dalších dvaceti stranách, jak zhubnout. Z téměř všech stránek časopisů se dívají mladé, krásné, štíhlé až nezdravě vyhublé modelky, které navíc září dokonalým štěstím. Výzkumy prokázaly, že většina dívek v pubertě (asi 71%) velmi rychle ztrácí sebevědomí, protože neodpovídá mediálnímu obrazu dokonalé ženy, a jejich pokusy o dosažení takového vzhledu pak často končí vážnými zdravotními poruchami. Psychické problémy mohou přetrvat celý život. Většina fotografií modelek je však dodatečně upravena počítačem - paže, nohy a boky jsou zeštíhleny, odstín kůže změněn a oblečení upraveno tak, aby lépe padlo. Někdy jsou dokonce fotografie sestaveny z nejkrásnějších částí těl různých modelek a neskutečný ideál je hotov. Z těla se tak stává jakýsi předmět, s nímž je možno zcela libovolně manipulovat, aby vyhověl danému účelu.

Tak jako ženské časopisy radí ženám, jak muže úspěšně ulovit a svést, podávají časopisy pro muže v podstatě podobný návod, jak dosáhnout toho, aby se jim žena podřídila, aby jim zobala z ruky, přičemž články jsou velmi misogynní. Pánské časopisy také dále posilují stereotypní představy o správném muži. Ten se má zajímat o rychlá auta, nebezpečné sporty a krásné ženy; klade se důraz na jeho sílu, touhu vítězit a jistou nadřazenost. Není třeba říkat, že ani všem mužům takovýto model nevyhovuje, přesto je obecná představa o pravém muži tlačí k tomu, aby ji přijali a alespoň trochu se jí přizpůsobili - stejně tak jako představa o pravé ženě ovládá ženy.

Časopisy podávají srozumitelný návod, jak dosáhnout štěstí, úspěchu a přitažlivosti pro druhé pohlaví, navíc prostředky, jak toto vše získat, jsou snadno dostupné - stačí jen zajít do obchodu a koupit je: luxusní auto, drahé šaty, make-up nebo různé přípravky na hubnutí. A tak jako by se nám tu říkalo: štěstí je nadosah - neodpovídáš-li ideálu, je to jen tvou vlastní vinou.

Odmalička slýcháme, že krása není vším a důležitý je hlavně charakter. Bohužel, málokdy toto opravdu platí. Na pracovním trhu, ve společnosti i v partnerských vztazích jsou upřednostňováni lidé s vizáží, která se podobá mediálnímu standardu a schopnosti, kvalifikace a znalosti jsou pouze doplňujícím faktorem. Kde se stala chyba? Je na nás všech, abychom se pokusili stávající situaci změnit, protože i nám by se jednou mohlo stát, že bychom pro svůj životní cíl nemuseli být dostcatečně krásní.

Slovníček
misogynní: namířený proti ženám, obsahující skrytou nenávist proti ženám, touhu podmanit si je
země bohatého Severu: evropské a severoamerické kapitalistické země s konzumním způsobem života
sexismus: postoje, názory a chování vyjadřující nenávist k druhému pohlaví