Feministická Skupina
8. března

Druhého březnového čtvrtka se většina z nás nemohla dlouho dočkat, a to nejen proto, že měly vyvrcholit několikaměsíční přípravy této první akce pořádané Feministickou skupinou 8. března. Hlavním důvodem bylo, tedy alespoň pro mne, že se dlouho pošlapávané tradici Mezinárodního dne žen měl opět navrátit její původní smysl a význam. Myslím, že se nám to alespoň trochu podařilo.

Den D začal samozřejmě poněkud chaoticky, ale bez toho to asi nemohlo být. Postupně se nám podařilo proměnit ospalé a téměř liduprázdné Náměstí Míru v pestrý a barevný prostor, kde bylo možné poslechnout si hudbu živou ( Lesní plody, Pavla Jonssoná, The Chancers) i reprodukovanou ( DJ Kačenka, DJ Concha, DJ Ravi a Dr. Karyho) nebo zanechat své děti či mladší sourozence v dětském koutku ( kde si ti nejmladší, ale i ti starší) mohly kreslit barevnými křídami po zemi nebo se zavázanýma očima stříhat zavěšené bonbony, zahrát si s míčem a ti úplně nejmenší zaskákat v gumovém hradě), zastavit se u občerstvení Food not bombs ( chleba se strašně dobrou čočkovou pomazánkou) a v neposlední řadě si prohlédnout širokou nabídku informačních letáků, brožurek a časopisů nejen od Feministické skupiny 8. března ( "skládačky" na téma násilí na ženách, žena a média, ženy v kapitalismu, institucionální feminismus versus sociální feminismus), ale také od různých organizací anarchistických (Československá anarchistická federace, Oranizace revolučních anarchistů - Solidarita, Československé anarchistické sdružení a feministických ( ProFem, Gender studies, Gaia).

Vzhledem k tomu, že happening trval od tří hodin odpoledne do desíti hodin večer, vystřídalo se na náměstí Míru asi 500 lidí - někteří přišli možná jen za muzikou, jiní ze zájmu o informace týkající se postavení ženy ve společnosti, další třeba jen ze zvědavosti. Budu-li soudit podle hloučků, které se kolem infostánků tvořily celé odpoledne, troufám si tvrdit, že se mnoho lidí dozvědělo podrobnější informace o násilí na ženách, o diskriminaci žen na pracovním trhu, o zneužívání ženského těla v médiích a zároveň o anarchofeminismu, historii ženského hnutí a naší kritice intitucionálního feminismu. Ale přece jenom neproběhlo všechno tak hladce. I přes výrazné protesty organizátorů distribuovalo na "Míráku" své materiály několik bolševických skupin. Nakonec nám nezbylo nic jiného, než se od nich distancovat z pódia a vyzvat je - jakožto autoritáře - k opuštění prostoru. Další nevítanou návštěvou byli neonacisté z Národního odporu Praha, ti sice nic nerozdávali, nicméně i oni byli vyzváni, aby odešli.

Vcelku si myslím, že to byla povedená akce, která byla směřovaná ven z hnutí, a která happeningovou formou poukazovala na problémy žen v kontextu kapitalismem vytvářené a podporované sociální nerovnosti, a to jak v globálním tak lokálním měřítku. Akce zároveň chtěla vyjádřit solidaritu s celosvětově probíhající Globální stávkou žen, byť její forma stávkou nebyla. Ale třeba příští nebo přespříští rok i v České republice budou ženy stávkovat za svá práva.

Na závěr bych velmi ráda poděkovala všem, a nebylo jich málo, kteří nám pomohly/i vytvořit tvář a charakter celé akce, ať tím, že nás podpořily/i jako kapela, nebo organizačně či technicky. Zvláště patří dík těm, co pomáhali shánět a instalovat aparaturu.