Quebec 2001: Proti americké zóně volného obchodu
20. až 22. dubna 2001 se v kanadském Quebecu sešli představitelé 34 amerických států na tzv. Americkém summitu, kde se mimo jiné jednalo o rozšíření Severoamerické zóny volného obchodu (NAFTA North American free trade agreement), tedy o ustavení nového uskupení - Americké zóny volného obchodu (FTAA Free Trade Area of the Americas). Ta se má stát největší zónou volného obchodu na světě. Má sahat od severu Ameriky až na její jih (mimo Kubu) a má se dotýkat zhruba 700 miliónů obyvatel. Kubu představitelé zainteresovaných zemí odmítli do svého projektu zahrnout, protože se jedná o nedemokratický stát (násilné potlačování demonstrací, represe, budování policejních států, plot kolem místa setkání mecenášů v Quebecu = ultrademokracie).
Protestům předcházelo "objektivní" zpravodajství v řadě oficiálních médií, které demonstrující označovalo za chuligány, kteří nemají nic jiného na práci než protestovat. Byly "preventivně" zatýkání lidé, jiní nebyly do země vpuštěni opět z důvodu prevence násilí. Policisté postupovali podle seznamů, které si mezi sebou jednotlivé policejně demokratické státy vyměňují, aby zamezily kriminalitě demonstrujících "vandalů" a ochránili prosté občany. Jak se však ukázalo policie byla soustředěna pouze kolem místa setkání "mocných" a je jasné, že jediným cílem všech policejních manévrů (podobně jako v Praze 2000) bylo a je zajistit pouze jejich bezpečnost. Během demonstrací potom docházelo k zatýkání lidí tajnými policisty a to i na zcela mírumilovných demonstracích lidí, kteří se od militantních akcí distancovali. Slzným plynem byli také napadeni aktivisté a aktivistky anarchistické iniciativy Food Not Bombs při rozdávání jídla. Napadáni a zatýkání byli také novináři z neoficiálních médií. Novinářům Independent media center bylo dokonce zakázáno šíření informací o průběhu summitu a demonstrací.
Do Quebecu se podle údajů pořadatelů sjelo kolem 68 tisíc protestujících a 6 tisíc policistů, kteří měli zajistit bezpečnost účastníkům zasedání. Největší demonstrace byly organizovány anarchistickými skupinami CLAC a CASA. Aktivně však demonstrace připravovali také odboráři a nevládní organizace. Součástí protestů byl i People´s Summit (Tábor lidu), na kterém se diskutovalo o dopadech ekonomické globalizace a neo-liberální politiky prezentované organizacemi jako např. WTO (Světová obchodní organizace) či NAFTA. Jeho součástí bylo také ženské fórum, kde se hovořilo o genderovém aspektu globalizace. O jejím vlivu na pracovní podmínky žen, ženskou chudobu, zdraví a násilí na ženách. Vystoupily zde také ženské aktivistky, které hovořily o svých zkušenostech s politikou neoliberálních organizací (WTO, MMF, SB, NAFTA) v zemích, odkud pocházejí a které spadají pod jejich "správu". Celá jejich debata byla vedena v pojmech občanské společnosti a hlavními hesly byla transparentnost výše zmíněných organizací, lobbing, reforma a také větší zastoupení žen v rozhodovacích orgánech. Je však třeba se ptát, zda větší transparentnost či paritní zastoupení žen v podobných organizacích může přispět ke změně. Našim cílem rozhodně není 50% mocných mužů a 50% mocných žen, ale úplné odstranění veškeré hierarchie ve společnosti.
